Když počátkem února 2010 Jan Heidinger v Českých Budějovicích zavraždil svou matku a otčíma, byl to pro obyvatele jihočeské metropole pořádný šok. Jedna z jeho obětí – Pavel Malhocký – se mezi místními jako hudebník, učitel na kytaru i skladatel Jihočeského divadla těšil poměrně velké popularitě. Dalším šokem pro veřejnost pak bylo rozhodnutí soudu, že paranoidní schizofrenik se vyhne vězení, což pobouřilo především nejbližší příbuzné obou zavražděných.
Začalo to bratrancem
Nejhorší na celém případu ale bylo to, že nebýt selhání policistů i lékařů, manželé Malhočtí mohli být naživu. Ke sporům v rodině totiž docházelo dlouhodobě a opakovaně, Heidingerova agresivita se stupňovala. Paradoxně to byla ale právě jeho nemoc, kvůli které ho nakonec nechávali policisté po svém příjezdu být. Vždyť byl přece psychicky nemocný, že?
Hospitalizován na psychiatrii byl až v březnu 2009 za brutální fyzický útok na svého bratrance. Pro vysoce inteligentního Heidingera ovládajícího tři jazyky nebylo prý obtížné před okolím svou nemoc skrývat, když chtěl. Zřejmě proto také po čase lékaři rozhodli, že ho mohou z léčebny propustit, když jim slíbí, že k nim bude docházet ambulantně. A protože, jak se říká, slibem nic nezkazíš, řekl, co chtěli, a vrátil se zpátky.
Příjezd policie ničemu nezabránil
Na léčbu se ale samozřejmě vykašlal a jeho bludy a paranoidní představy se mu vrátily. Jak později vysvětlil svým dopisem z vězení adresovaným „Milým spoluobčanům“, cítil k matce i náhradnímu otci hlubokou nenávist. Prý ho v dětství týrali a dávali mu najevo, jak je v jejich rodině navíc. Od svých dvanácti let údajně každý den myslel na sebevraždu. Pak se ale rozhodl jinak.
Samotným vraždám předcházely další útoky, rozbité sklo na balkoně i fyzické napadení Malhockého na ulici. V lednu 2010 proto státní zástupkyně požádala soud o jeho ústavní léčbu. To už se ale bohužel nestihlo. Ještě osudného večera na něj Malhocký zavolal policii, když na ně útočil přímo v bytě. Když tam ale policisté dorazili, Heidinger byl pryč. Po jejich odjezdu se ovšem vrátil, vlezl do jejich bytu oknem a zastřelil je.
„Heidinger měl být izolován od společnosti už dávno, což se bohužel nestalo,“ řekl krátce po tragédii jeho nevlastní bratr a syn zavražděného Mikuláš Malhocký. Ten také prohlásil, že slova o týrání Heidingera rodiči nevycházejí z reality, ale z jeho choré mysli. Policejní ředitel Jihočeského kraje Radomír Heřman následně uznal pochybení ze strany policie a několik svých podřízených za jejich selhání potrestal, ztracené životy to už ovšem nikomu nevrátilo.
Jen tři roky!
Heidinger těsně po činu utekl do sousedního Německa, kde ho ještě v den vraždy zadrželi tamní policisté a krátce poté předali svým českým kolegům. Soud ho pak shledal nepříčetným a místo za mříže vězení ho poslal na léčení. Odtud ho ale už po třech letech propustili s tím, že jim slíbil, že se bude chodit léčit ambulantně. Což už tady ovšem bylo, jak si asi vzpomínáte.
S původním řešením Mikuláš Malhocký přitom souhlasil jen pod podmínkou, že v detenčním ústavu zůstane co možná nejdéle. „Já totiž nevěřím tomu, že se může rychle vyléčit. Nebezpečný asi zůstane stále,“ řekl tenkrát. Dopadlo to ale úplně jinak a navíc ho v té době o propuštění nevlastního bratra na svobodu vůbec nikdo neinformoval.
