Při razii proti nebezpečnému gangu byli policisté připraveni na nejhorší. Muž, pro kterého si na jaře roku 1998 do Táboritské ulice na Žižkově přišli, mohl být dokonce ozbrojený i samopalem. Bezprostředně před vtrhnutím do jeho bytu ale zjistili, že s sebou nemají písemný příkaz k domovní prohlídce. Během čekání na něj si pro jednoho z nich přišla smrt způsobem, se kterým vůbec nepočítali.
Šeptání na chodbě, pokašlávání, vrzání dveří od výtahu a tiché kroky za dveřmi přiměly družku podezřelého muže, kterého se chystala zatknout policie, aby se podívala dveřním kukátkem ven. A tam uviděla muže v tmavém oblečení. Jeden z nich ležel na zemi a druhý se k němu skláněl a něco mu šeptal. Oba přitom upřeně sledovali jejich vstupní dveře.
Zatelefonovala o pomoc
Její přítel, podezřelý z vydírání, únosu či obchodování se zbraněmi, spal jako zabitý. Usnul totiž až nad ránem, jen pár desítek minut před tím, než ženu vyděsili tajemní muži na chodbě. Místo aby přivolala policii, zatelefonovala svému známému, čtyřikrát soudně trestanému recidivistovi Petru Chromkovi. Ten si připravil své dvě nelegálně pistole s náboji Tokarev s ocelovým jádrem, které dokážou prorazit i neprůstřelnou vestu. Podle pozdějšího dobrozdání znalců měl Chromek, jehož koníčkem byly zbraně a který si chodil jednou týdně zastřílet na střelnici, tendenci imponovat svému okolí agresivitou a mocí.
Výtah nahoru a dolů
Čtyři policisté už stáli za dveřmi bytu v devátém patře skoro hodinu, aniž tušili, jestli je vůbec někdo uvnitř. Když se v bytě ozval domovní zvonek, dva z policistů sjeli výtahem dolů, aby zjistili, kdo to zvonil. Výtah okamžitě vyjel nahoru a z něj vyšla pošťačka, která na sledovaný byt zazvonila, ale když jí nikdo neotevřel, vydala se po schodech dolů. Zbývající dva policisté stáli na schodech do desátého patra, takže je neviděla.
Za chvíli si někdo znovu přivolal výtah a ten se rozjel až nahoru pod střechu, do desátého patra. Policisté hlídající byt předpokládali, že se vracejí jejich kolegové. Ti by se ale ozvali. Tak možná, že jede někdo z nájemníků jednoho z bytů v desátém patře, napadlo policistu Jaroslava Černého.
Zásah do samopalu
Černý měl přes prsa samopal. A právě do něj ho zasáhla Chromkova kulka, který po vystoupení z výtahu začal na něj i na jeho parťáka Jiřího Linharta okamžit střílet hlava nehlava. Vystřelil na ně celkem osmkrát. Kromě kulky, která by jinak Černému pronikla do hrudníku, ho trefil ještě do nohy. Zákeřný a nečekaný útok ale nakonec přežil. Linhart, který od něj „schytal“ čtyři zásahy, ovšem neměl šanci – Chromek mu prostřelil hrudník, břicho, pravou paži a hlavu.
Chromek se později hájil tím, že věřil, že střílí na ukrajinské mafiány, i když Černý na sobě měl služební neprůstřelnou vestu s výrazným nápisem POLICIE. Když oba policisty zneškodnil, zakřičel na majitele bytu, ať mu rychle otevře, nehybně ležícímu Linhartovi sebral pistoli i služební průkaz a schoval se uvnitř. Linhartovy věci vyhodil z okna, ale na první pomoc pro krvácejícího policistu ani nepomyslel. Neposkytl mu jí prý proto, že není zdravotník.
Plazil se a prosil
Zraněný Černý chtěl přivolat Linhartovi pomoc, ale vysílačku měli kolegové, kteří sjeli výtahem ke zvonkům. Ti se pak ještě vydali na obchůzku domu a střelbu zaslechli až při svém návratu. Černému se nakonec podařilo z osmého patra, kam sestoupil, přivolat od starší obyvatelky domu záchranku i policejní posily.
S Chromkem si ale poradili jeho dva kolegové, kteří když viděli, co se stalo, na Chromka přes otevřené dveře zakřičeli, ať se jménem zákona vzdá a ať se vyplazí ven. Chromek okamžitě poslechl a podle zasahujícího policisty je prosil o život. Následně byla zatčena i dvojice z bytu, před kterým se tragédie odehrála.
Zraněnému Linhartovi ale už nebylo pomoci a zraněním podlehl. Bylo mu pouhých dvacet devět let a zůstala po něm milující žena a pětiletá dcera. Chromek byl odsouzen na 22 let do vězení, přesně tolik, kolik je číslo popisné domu, na jehož průčelí je dnes pamětní deska věnovaná strážci zákona, který byl in memoriam povýšen na majora. Tehdejší ředitel pražské policie Miroslav Borník o něm řekl , že patřil k nejlepším členům speciální skupiny pro boj s organizovaným zločinem.
