Zastřelili ho Němci. Architekt, po kterém v každém českém kraji něco zůstalo

6.6.2020
Fefík
Další fotky

Jindřich Freiwald se narodil 6. června 1890 v rodině Františka Freivalda, hostinského v Hronově. Tam se vyučil zedníkem a v Praze absolvoval stavitelské oddělení Vyšší průmyslové školy. Po absolutoriu (1910) nastoupil jako asistent u Antonína Balšánka (1865 v Českém Brodě – 1921 v Praze), podílel se na zařízení interiérů Obecního domu a Občanské záložny ve Vršovicích.
V letech 1913-15 a 1917-18 studoval na Akademii výtvarných umění u architekta Jana Kotěry, s přestávkou služby v rakousko-uherské armádě za 1. světové války. V letech 1918-19 pak sloužil v armádě československé, s níž se účastnil bojů proti maďarské intervenci na Slovensku. Do civilu odešel jako kapitán v záloze v 30. pěším pluku Aloise Jiráska. Nepíšu to jenom tak – vojenské aktivity byly důležitou stránkou Freiwaldovy osobnosti.

Už jako student a pak mladý absolvent obesílal architektonické soutěže a spolupracoval s dejvickým architektem Josefem Paroulkem, se kterým se zvěčnili na střešovické Ořechovce, kde postavili kolonie domků v ulicích Dělostřelecká (47-59, 32-50) a Klidná (13-35, 14-22).

Spolupráce trvala jen do roku 1921, kdy s Jaroslavem Böhmem (1892 – 1961) založili stavební firmu Inženýři architekti Freiwald a Böhm.
Tvůrčí autorství společných projektů je připsáno jednoznačně Freiwaldovi. On sám o tom napsal: „Mimo architektonický atelier – jež já vedu – máme podnikatelství staveb – jež řídí kol. Böhm – , které nás finančně činí nezávislými, což jest pro architekta (který, žel, jen projektováním těžko uhájí existenci) velkou předností…“
Jejich pracovní vztah měl velmi pevný základ v přátelství vzniklém za 1. světové války.

Stavěl domy, které mají svoji eleganci, sílu i fortel. Záruba – Pfeffermann byla prostě solidní firma

Freiwald a Böhm založili firmu v době, kdy nový stát kypěl stavebním ruchem a díky své píli a čilosti při získávání zakázek mohli postavit v Praze i menších městech velké množství staveb, od rekreačních objektů, rodinných a bytových domů, až po úřední budovy a divadla. Je řada měst, pro která navrhli celou řadu veřejných i soukromých staveb a zanechali na jejich celkové podobě výraznou stopu – Hradec Králové, Pardubice (mj. vila továrníka Ganze), Duchcov, Rtyně nad Bílinou, Hořepník, Kolín, Louny, Havlíčkův Brod, Turnov (vila prof. Šolce).
Kolonie domů postavili i v ukrajinském Chustu a v Užhorodu.

Záložny a spořitelny od firmy Freiwald a Böhm má Kolín, Červený Kostelec, Sobotka, Česká Skalice (budovy ve jmenovaných městech dnes slouží jako městské úřady), také Nové Město nad Metují, Písek, Holešov, Libochovice, Luhačovice, Klatovy, Hronov, Úpice, Jevíčko, Dobruška, Přeštice, Mělník, Strakonice, Bystřice nad Pernštejnem, budova filiálky Národní banky vyvedla firma v Táboře.

Postavili několik divadel – Jiráskovo divadlo v Hronově (1927–30), Divadlo Karla Pippicha v Chrudimi (1930–34), Městské divadlo v Kolíně (1931–39). Podíleli se na přestavbě divadla v Teheráně (1936) a na vestavbě Divadla Na kovárně do budovy zámku v Poděbradech (1941–42). Jiříkovo divadlo tamtéž, stejně jako divadla v Čáslavi a Čelákovicích zůstaly kvůli válce jen na papíře.
Na svém kontě mají i Obchodní dům Mestek v Říčanech, Památník odboje v Sušici, Husův sbor v Novém Městě nad Metují a nemocnici a poliklinikou v Kralupech nad Vltavou (1940–50).

Jan Koula, muž desatera řemesel. Může toto člověk stihnout za jediný život?

Stranou jejich podnikání pochopitelně nezůstala Praha. Alespoň heslovitě: družstevní kolonie ve smíchovské ulici Pod Lipkami 14 až 30, úřednický dům továrny Ferrovia, Prvomájová 28 v Radotíně, kino Aero na Žižkově, skladiště, montovna a servis továrny Aero v Šaldově ulici v Karlíně (ve spolupráci s Josefem Blechou), továrna letadel Aero ve Vysočanech,
řada mohutných vil v Braníku, další v Dejvicích, Střešovicích, na Proseku, činžák v Bubenči (Šmeralova 10) a Vokovicích – některé stavby jsou vyobrazeny ve fotogalerii – a nesmím zapomenout na předválečný hotel U Hájků poblíž Florence.

FOTO: Jindřich Freiwald – pražské realizace

Jindřich Freiwald – pražské realizace - Jindřich FreiwaldJindřich Freiwald – pražské realizace - 2 lomená asi fa ořechovkaJindřich Freiwald – pražské realizace - 3 Dělostřelecká, dům VohankyJindřich Freiwald – pražské realizace - 4 paroulekJindřich Freiwald – pražské realizace - OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Další fotky
Jindřich Freiwald – pražské realizace - 5b 7 na malonance 16, 18Jindřich Freiwald – pražské realizace - 5c na pískách 99, 97Jindřich Freiwald – pražské realizace - 6a Komornická-dipl sborJindřich Freiwald – pražské realizace - 6b Komornická-současnost-hlavní-vchod diplom.sborJindřich Freiwald – pražské realizace - 6c nad kostelem 10 go12Jindřich Freiwald – pražské realizace - 8 dům uměl. průmydlu – díla starý fab národní eva 37Jindřich Freiwald – pražské realizace - 9 P1200601 nad lesíkem 3 freiwald böhm 39Jindřich Freiwald – pražské realizace - 8b u hájků grandior na poříčí 42 wikiwJindřich Freiwald – pražské realizace - 99 pohř

Firma se postupně rozrostla, jednu dobu čítala kromě obou společníků 15 dalších lidí.
Vzhledem k tomu, že plány jsou vždy podepsány Freiwaldem, musíme mu přiznat primární odpovědnost za architektonickou stránku projektů, i když je jisté, že se navrhování účastnili další spolupracovníci.
Z pozdějších vzpomínek Jaroslava Böhma je ale jasné, že nejraději kreslil a plánoval rodinné domky a lidové bydlení.

Kromě vlastní práce měl Jindřich Freiwald řadu dalších aktivit. Předsedal Společenstvu stavitelů v Praze, byl členem SIA, České technické akademie, SVU Myslbek, V dospělosti se soukromě vzdělával v malířství u Jaroslava Šetelíka (1881 v Táboře – 1955 v Praze).

Freiwald bydlel od začátku studií po zbytek života v Praze. Nejdříve na Smíchově (snad U Nikolajky 1082/23 a Plzeňská 871/32), pak v Karlíně a nakonec od poloviny 30. let v Braníku ve vile, kterou sám projektoval (Nad kostelem 10).
S manželkou Zdenou měli syna Zdeňka a dceru Jindřišku.
Ačkoli je označován za pražského architekta, zachoval si velmi vřelý vztah k rodnému Hronovu. Předsedal kroužku hronovských rodáků v Praze, usiloval o zřízení velkého muzea Aloise Jiráska v Hronově, a také se zasadil o každoroční konání festivalu Jiráskův Hronov.

FOTO: Jindřich Freiwald – mimopražské práce

Jindřich Freiwald – mimopražské práce - Jindřich FreiwaldJindřich Freiwald – mimopražské práce - 2 duchcov galerie jar. fragneraJindřich Freiwald – mimopražské práce - 2b 1919 diplJindřich Freiwald – mimopražské práce - 3 chust stromy svobodyJindřich Freiwald – mimopražské práce - 4 turnov vila prof šolce 278 zdroj asi turnv
Další fotky
Jindřich Freiwald – mimopražské práce - 5 bělá pet29Jindřich Freiwald – mimopražské práce - 6 sobotJindřich Freiwald – mimopražské práce - 7 žel brod 35 jablonec III GablonzJindřich Freiwald – mimopražské práce - 8c kolín pet39Jindřich Freiwald – mimopražské práce - chrudim divadloJindřich Freiwald – mimopražské práce - 9 poděbr pet40

Silné vlastenecké cítění bylo Freiwaldovi vlastní i v době míru, ale naplno se projevilo především za 2. světové války. Mimo jiné organizoval pomoc vězněným přátelům v koncentračních a pracovních táborech, kterým z vlastních i získaných prostředků posílal balíčky potravin.
V posledním roce války vedl letákovou akci, kterou široký okruh svých známých povzbuzoval k aktivnímu odporu, až vypukne národní povstání. Často prý prohlašoval: „Uniformu už mám připravenu, až to praskne, jdu rovnou do toho.“

Tato slova beze zbytku dodržel. 5. května 1945 oblékl připravenou uniformu a s dalšími dobrovolníky se přidal k osvobozování Braníku a okolí. 8. května dopoledne byl však při vyjednávání s Němci zajat a spolu s majorem Rodem odvlečen ustupujícími Němci. Následujícího dne nad ránem byli oba zastřeleni na místě, kde se dnes setkává ulice Vídeňská a K Zeleným domkům v Praze Kunraticích. (Je tu malý pomníček na levé straně silnice na Benešov.)

Společník Jaroslav Böhm později napsal: „Freiwald byl jako rodilý hraničář prodchnut od studentských dob vroucím citem vlasteneckým, který došel výrazu v jeho lásce k divadlu a českému divadelnictví vůbec a konečně posvěcení jeho vlastním sebeobětováním na prahu nové svobody, které se, žel Bohu, už nedočkal.“

Pohřben byl původně na hřbitově v Bráníku.
Jeho ostatky byly později převezeny do Hronova a 18. srpna 1945 pietně uloženy na odbojářském hřbitově.

Zdroj: Alžběta Jankulíková: Jindřich Freiwald a česká meziválečná divadelní architektura, diplomová práce, FFUK, 2014



Nepřehlédněte