Jste členem kolektivu skladatelů Bleading Foingers pracujících mimo jiné pro Hanse Zimmera, oscarového autora soundtracků k filmům Lví král, Gladiátor nebo Rain Man. Zaujalo mě, že spoléhá na veliké týmy lidí, že si svoji hudbu „nepiplá“ sám. To je v hollywoodské produkci běžné?
Někdy je ten projekt tak velký a náročný, že by ho jeden člověk nestihl v reálném termínu dodělat. Nejde jen o to hudbu napsat a nahrát. Nahrávka se musí přizpůsobit, aby seděla na střih filmu, ale ten se často přestříhá, takže i střih hudby se musí upravit. Hudební motiv vytvoříte za den, předělávky ale někdy trvají i měsíce. Je potřeba se tím nenechat semlít a nevyhořet, proto na to má Hans Zimmer týmy.
Nevadí, že člověk, který je označován za autora skladby, přijde „jen“ s hudebním motivem, skladbu z toho udělají jiní?
Ale když máte motiv, jste autorem skladby. Rozpracování motivů, instrumentace, rozepsání do not a různé variace, to už je jen řemeslo.
„Když máte touhu a chuť se učit, věci vám přicházejí samy. Musíte být připraven na ně reagovat,“ říkáte o svém úspěchu v Hollywoodu. To ale asi nestačí. Co pracovitost a disciplína?
Ty jsou na prvním místě. Jednu dobu jsme vůbec nevycházel z domu, jen jsem pracoval, ale to bylo dlouhodobě neudržitelné.
Iva Vokurková
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 10/2021, který vyšel 22. dubna
