„Neublížil bych mu. Mám malého šulína,“ hájil se pedofilní vrah

19.1.2022
Jitka Kačánová

Na podzim roku 1992 beze stop zmizel desetiletý Filip. Téměř měsíc ležel mrtvý ve sklepě jednoho domu v Praze 10, než ho tam našli dělníci. Jeho vrahem byl slaboduchý homosexuální pedofil a bezdomovec, kterého o pár týdnů později zadrželi při pokusu o únos batolete. Čím si získal chlapcovu důvěru, aby se s ním vydal to temného sklepa, zůstává dodnes záhadou.

Byl to obyčejný den jako každý jiný. Filip D. se kousek od domu v Praze 2 nedaleko Havlíčkových sadů, kde bydlel, rozloučil se svým tátou. Ten šel nakoupit a on měl jít z telefonní budky na Vršovickém nádraží zatelefonovat své tetě. Sejít se pak měli zase až doma. Jenže to bylo naposledy, kdy ho jeho otec viděl živého. Později večer dorazil na policii, která po chlapci okamžitě vyhlásila pátrání. Filip se ve škole totiž dobře učil, zatím ještě nikdy z domova neutekl a jeho otec nevěděl o žádném důvodu, který by ho k tomu měl přivést nyní.

Navzdory rozsáhlým pátracím relacím v tisku i v televizi však k nalezení Filipa vedla nakonec pouhá náhoda. V jednom z domů v ulici U Vršovického nádraží v Praze 10 narazili dělníci při vyklízení sklepa na jeho mrtvolu. V hrudníku měl bodnou ránu od nože a na těle stopy spermatu. Kriminalistům bylo jasné, že mají co dělat se sexuálně motivovanou vraždou.

Pojď se mnou!

V té době ještě vyšetřovatelé nedisponovali širokou databází biologických stop, které by je dovedly k pachateli. V dopadení Filipova vraha proto hrála obrovskou roli náhoda. Zhruba měsíc a půl po Filipově smrti se v Brně pětkrát trestaný bezdomovec, devětatřicetiletý Ervín Bobek, pokusil unést dvacetiměsíční nemluvně i s kočárkem. Opět měl v plánu se s ním sexuálně ukojit. Jeho ošuntělý zjev ale náhodným svědkům nekorespondoval s čistým kočárkem a miminkem v něm, a proto na něho upozornili policii. A při výslechu se Bobek rozpovídal
i o dosud neobjasněném případu zavražděnéhoFilipa ve Vršovicích. Měl takové poznatky, které mohl mít jen pachatel.

Vyšetřovatelé ho proto nechali převézt do Prahy za kolegy, kteří se zabývali Filipovo vraždou. Ti ho odvedli na místo činu i do přilehlých Havlíčkových sadů. Bylo jasné, že Bobek jak park, tak i samotné místo činu zná. Jestli Filip Havlíčkovými sady cestou z nádraží jen procházel, nebo se tam na chvíli zastavil, aby si tam trochu pohrál, se už nikdy nedozvíme.  Ani to, proč se dal se zjevně primitivním, slaboduchým a zanedbaným bezdomovcem vůbec do řeči. Každopádně si tam spolu sedli na lavičku a popíjeli ovocné víno zvané „čůčo“.

Filipovi vzhledem k jeho věku alkohol rychle stoupl do hlavy. Měl po něm prý červené tváře. Zřejmě i pod jeho vlivem se nebránil vydat se s Bobkem na cestu do nedalekého domu, který se nikdy nezamykal. Co mu měl přitom slíbit, nevíme, každopádně Bobek tvrdil, že tam s ním šel dobrovolně.

Ve vězení byl za holku

Ve sklepě plném odpadků se ale už Filip zřejmě začal bát, a proto podle Bobkovy výpovědi začal hlasitě křičet o pomoc. Pedofil mu ale zakryl rukou ústa, aby ho umlčel, a bodl ho nožem do hrudníku. Umírajícího chlapce svlékl a pohlavně zneužil, poté jeho mrtvolu přikryl dřevěnou deskou a odpadky. Z místa činu odnesl chlapcovo oblečení a boty i vražednou zbraň, které údajně odhodil v Havlíčkových sadech, kam se znovu vrátil. Policisté je tam ale nikdy nenašli.

Bobek se k vraždě chlapce nejdříve přiznal, ale později vše popřel. Hájil se absurdní větou: „Neublížil bych mu. Mám malého šulína.“ Soud ale stejně brutálního pedofilního vraha Bobka odsoudil na dvacet let odnětí svobody s následnou ochrannou ústavní léčbou. Bobek si ale paradoxně pobyt za mřížemi pochvaloval. „Ve vězení to mám rád. Jsem tam za holku. A ostatní uspokojuji.“



Nepřehlédněte