Kdo přijde ke Šlechtovce v těchto dnech a očekává budovu svítící novotou, bude překvapen – budova vypadá, jako by tu takhle stála už léta. Při bližším pohledu ale zjistí, jak důkladné a kvalitní restaurátorské práce tu odborníci podle projektu ateliéru Hulec a Špička Architekti a spol. SATRA provedli.
„Od začátku nám šlo o to, aby finální barevnost odpovídala původní podobě a nepůsobila dojmem dokonalého nátěru, jak se bohužel u mnoha památek stává. Historické vápenné technologie nebyly nikdy v barevném spektru úplně stabilní, barevnost fasád se proto v čase proměňovala a už od počátku nebyla zcela jednolitá – měla přirozené nepravidelnosti. Ačkoli jsme tuto technologii podrobně vyspecifikovali už v projektu, museli jsme ji pak na stavbě přesto obtížně prosadit proti vůli dodavatele stavby i investora,“ řekl Našemu REGIONU Mikuláš Hulec, jeden z autorů rekonstrukce, který o ni usiloval už od poloviny 90. let.
Zatím je hotová první, nejdůležitější fáze rekonstrukce, při níž se opravily například arkády v přízemí, barokní sál nebo vnitřní grotta, tedy umělá okrasná jeskyně s kašnou a vodopádem. Teď přijde na řadu okolí budovy. V sousedství Šlechtovky také vyrostl nový stánek s občerstvením – ten už funguje.
„Je dokončena první etapa, tedy stavební a restaurátorská obnova hlavní budovy a rekonstrukce klasicistní přístavby. V další etapě by se měly dokončit a vybavit restaurační provozy, venkovní zahrada, kolonáda s výdejními okénky a litinový historický altán,“ dodává architekt Hulec.
Celé to potrvá ještě rok. Šlechtovka přitom měla být v provozu už od loňska. Přestože se poté, co budova mnoho desítek let chátrala, konečně v polovině minulého desetiletí k rekonstrukci přistoupilo, na tak náročnou rekonstrukci nakonec chyběly prostředky. Práce se tak dokonce na čas musely přerušit.
„Zdržení termínů je u historických památek obvyklé, zde se sešlo mnoho různých okolností. Jedním z objektivních důvodů je to, že magistrát našel budoucího provozovatele až v průběhu stavby a projekt se nyní zásadně upravuje podle jeho představ, tedy hlavně restaurační část. Což je pochopitelné,“ upozornil Mikuláš Hulec.
Ruina, kterou každý zná
Jak unikátní událostí bude úplné otevření Šlechtovky, zjistíme teprve, když si uvědomíme, že generace Pražanů, která jde nyní do důchodu, ji nikdy otevřenou už nezažila. A přitom je to jedna z nejznámějších pražský staveb, kterou zná bez nadsázky každý občan města. Bohužel jako ruinu.
Kvůli havarijnímu stavu byl totiž provoz restaurace ukončen už v 60. letech minulého století. A to horší teprve přišlo. Ještě před rokem 1989 budova dvakrát vyhořela, poškodili ji vandalové i povětrnostní podmínky.
Povodeň v roce 2002 ji sice zaplavila až do výšky pěti metrů, ale to kupodivu vážnější škody nepřineslo. Stavba je totiž historicky založena na dubových pilotách a velmi kvalitních základech. S povodněmi se při stavbě počítalo.
V každém případě rekonstrukce v roce 2017 začala v době, kdy Šlechtovka neměla daleko k demolici. A je vlastně skoro zázrak, že se podařilo zachránit i nejcennější část budovy, barokní sál s vnitřní grottou. Nejstarší část stavby, tzv. Královská dvorana, původně vznikla jako raně barokní letohrádek na konci 17. století. Později byla obestavěná romantickou přístavbou z poloviny 19. století. I ta je cenná, ale barokní prostory jsou unikátní, především jejich nástěnná výzdoba. „Poslední zachovalé fragmenty maleb jsou dnes vráceny zpět, ale překryty ochrannou vrstvou omítky, na které jsou namalovány nové repliky barokních fresek podle dochovaných fotografií. Fresky maloval klasickou technikou zvanou al fresco malíř Jiří Čihák. Dnes je to už unikátní přístup,“ uvádí Hulec.
Mikuláš Hulec usiloval o záchranu Šlechtovky od 90. let. Ač tomu prý občas přestával věřit, nakonec to vypadá, že ji ještě čekají světlé zítřky. „Myslím, že se podařila už zmíněná barevnost a celá vnější podoba stavby. V interiéru pak bylo unikátní restaurování barokní grotty a obnova dávno zaniklé kamenné kašny. Ale asi největším úspěchem je to, že se po dvacetiletém úsilí vůbec podařilo záchranu památky zahájit,“ dodává.
