Kaminský byl ve své generaci významný lyrický básník, představitel symbolismu: projevoval ve svých dílech pocity milostného zklamání a teskných nálad. Ale byl taky autorem dílek satirických a vcelku vtipných, která jsou rozeseta po různých časopisech a listech, o kterých nemáme úplný přehled.
Narodil se 23. února 1859 jako Karel Václav Josef Bušek, tak stojí v záznamu o křtu, jinde bývá datum 24., nebo i 25., což byl den křtu.
Pocházel z řezbářské rodiny Bušků ze vsi Husa u Sychrova (dnes Paceřice). Z rodiny je znám především jeho otec Petr Bušek (1824 v Praze – 1894 v Huse), který provedl řezbářskou výzdobu zámku na Sychrově na objednávku majitele, knížete Kamila Rohana, řezbařině se věnovali i Karlovi bratři Konstantin a Dominik.
Karel se nejprve u otce vyučil řezbářem, roku 1878 stal se žákem pražské akademie výtvarných umění, kde setrval po čtyři léta. Poměry, Které tehdy na tomto ústavě panovaly, vylíčil později ve své povídce Mecenáš.
Od roku 1883 se – pod jménem Bohdan Kaminský – oddával výhradně literatuře. Už první sbírkou Ztracené volání (1884) se přihlásil se jako elegik – přichází od hrobů svých milých, skosených smrtí v prvním jeho rozpuku života, mládí a štěstí. To byl jeho ústřední tón.
O jeho sbírce Motivy ze Sychrova (1896) někteří tvrdí, že je to nejhezčí poezie o Českém ráji.
Uchvacoval básnickým realismem, melancholií a melodikou svých veršů, svým patosem se ustanovil následovníkem poezie Vrchlického.
Byl ale také autorem humoristických a ironických veršů a próz (Verše humoristické i satirické, Různé panstvo).
Živil se překládáním, zejména z literatury francouzské (Moliére) a německé (Schiller), pro Národní divadlo provedl překlady několika dramat, například Hauptmannova Kollegu Cramptona, Moliérova Tartuffa, pro Vinohradské divadlo i Shakespearův Večer tříkrálový.
Psal také humoristické a satirické fejetony, byl redaktorem regionálních periodik, přispíval do předních časopisů své doby: Lumíra, Světozoru, Švandy Dudáka a jiných.
Literární pozůstalost Kaminského není zachována v úplnosti, známe vlastně jen fragmenty jeho díla.
Žil na Smíchově v rohovém domě Zborovská 31 X Malátova 7, od roku 1895 až do smrti pak na Královských Vinohradech v Rumunské 17.
Zemřel náhle 13. července 1929 v Poděbradech v hotelu Praha – jako lázeňský host – na selhání srdce.
