Podrobným průzkumem vlastností žuly se zabýval geolog Richard Přikryl z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a snažil se nalézt příčinu zvětrávání. Na některých místech se objevují puchýřky, které se později odlupují a obnažuje se nenaleštěný povrch kamene. Někde se objevují i trhliny, podle Přikryla tam byly už při vylomení kamene v lomu, ale nebyly tak výrazné.
Při interpretacích výsledků průzkumu dospěl Přikryl k tomu, že do stavu kamene se promítají jeho prvotní výběr, pozdější zásahy na podstavci, jakými bylo čištění a konzervace, znečištění z atmosféry a čištění bronzové sochy. Socha není uzemněná, takže skrze bronzovou sochu a podstavec mohou podle geologa procházet elektrické výboje. „Zatím jsme neměli příležitost provést odpovídající experiment,“ řekl k poslední příčině. Řešením by však podle něj nebylo zavoskování povrchu, protože kámen by nemohl dýchat a žula by degradovala rychleji.
Socha svatého Václava je také místem, kde se konají pietní shromáždění. I tyto akce s sebou podle kurátorky Galerie hlavního města Prahy Marie Foltýnové nesou negativní problémy. Plastové kalíšky, ve kterých jsou svíčky, se při velkém žáru rozpouštějí a barva z kalíšků se vsakuje do žuly. Toto zbarvení pak nelze z kamene odstranit. Foltýnová řekla, že se galerie s architekty bude snažit nalézt řešení, které by umožňovalo pietu, při které by však nebyl využíván podstavec pomníku.
K průzkumu byli přizváni i odborníci z Českého vysokého učení technického, kteří zdokumentovali pomník pomocí laserů a fotogrammetrie, která se zabývá určováním tvarů či polohy předmětů, které jsou zachyceny na fotografiích. Udělali 632 snímků pomníku, ze kterých vzešlo 32 milionů bodů. Pomocí nich vytvořili kompletní trojrozměrný model.
Sousoší svatého Václava bylo naposledy opravováno v letech 2004 a 2005. Odstraněna byla rez a opravena konstrukce sochy. Uvnitř byly tehdy nalezeny pytlíky s novinami a mincemi.
Pomník katolického světce – českého patrona a rytířského ochránce národa – vytvořil sochař Josef Václav Myslbek s architektem Aloisem Dryákem a sochařem Celdou Kloučkem. V letech 1912 až 1913 byla osazena ústřední socha knížete Václava na koni a figury tří dalších českých světců – sv. Prokopa, Anežky a Ludmily; poslední figura sv. Vojtěcha byla doplněna až roku 1924. Na projektu pracoval Myslbek údajně už od roku 1888. Modelem mu v ateliéru stával hřebec Ardo z karlínských kasáren.
Zdroj: čtk
