Držiteli černých pásků světové organizace WUCSA, reprezentující jedenáct bojových stylů a sportů se stali Josef Ptáček ml. a Josef Ptáček st. z pražských Horních Počernic, respektive syn s otcem, kteří se těmto sportům dlouhodobě věnují. „Děkujeme všem za podporu. Zkoušky úspěšně složeny,“ oznámil Josef Ptáček ml., který je několikanásobným mistrem světa v Grapplingu.
Během lockdownu měli oba muži, stejně jako dcera staršího a sestra mladšího Josefa Martina Ptáčková, která se též úspěšně věnuje bojovým sportům a Náš REGION o ní opakovaně informoval, napilno. „Rok 2021 byl úspěšný rok,“ uvedl Josef Ptáček st. V Uzbekistánu, kde získali černé pásky, museli cvičit takřka celý den – ráno, odpoledne i večer. Závěrečné zkoušky spočívaly v tom, aby oba muži při zápasech ukázali, co se naučili. Martina Ptáčková mezitím trénovala místní mladé, kteří přijeli z různých koutů země a také pod jejím vedením předvedli, že umí. „V Uzbekistánu jsme byli asi dvaadvacet dnů, většinu jsme cvičili, ale poslední dny jsme vyšetřili na prohlídku města a vyjížďku do hor,“ uvedl Josef Ptáček ml.
Váží si úspěchu
Jednalo se o otevřené mistrovství města Taškent, kde žije asi deset milionů lidí, což je srovnatelné s celou Českou republikou. Navíc se tam sjeli i zápasníci z jiných uzbeckých měst. Uzbeci mají bojové sporty v krvi a jsou v nich dobří. Tak jako se u nás kluci věnují fotbalu, tak tam spolu s holkami holdují bojovým sportům a stylům. Uspět mezi nimi tedy není jednoduché. Zároveň, jak říkají Ptáčkovi, si tam velmi váží každého hosta a každičkého úspěchu. „Oslavován je tam člověk už za to, že se mistrovství zúčastní. Když se holka, která skončila na třetím místě, vrátila do své vesnice, vítali ji na nádraží. To je rozdíl oproti České republice, kde – když jste druhý – se ptají, proč jste nevyhrál,“ uvedl Josef Ptáček ml.
Radnice v Horních Počernicích, přes měnící se vedení, si ale úspěšné rodiny váží a spolupracuje s ní (kupříkladu na trénování dětí s postižením). Nyní to zbrzdily covidové restrikce, v letošním roce by se však snad zase mohly nějaké sportovní závody uskutečnit. Ale zpět do Taškentu. „Tréninky tam nejsou rozděleny podle věku a kategorií, trénuje každý s každým. Berou to tak, že člověk buď schopen zápasit je, nebo není,“ uvedl Josef Ptáček st. Zmínil, že jeden z místních Uzbeků uměl česky, protože se sovětskými vojáky v minulosti sloužil v České republice. Na těle měl dokonce vytetovaného Českého lva. Dnes mu je kolem sedmdesátky, ale fyzičku má takovou, že kolikrát převyšuje mladší sportovce.
Vstřícnost a laskavost
„Mnozí zápasníci znali naši historii a ovládali plno jazyků,“ dodal Josef Ptáček ml. A mají tam úctu k rodičům. „Když jsme trénovali, tak za námi přišli, že takto nemohu bušit do táty. Že k němu musím mít úctu. To, že stejně do mě bušil on, ale nevadilo,“ přiblížil Josef Ptáček ml. Ptáčkovi oceňují vstřícnost a laskavost Uzbeků. „Krásně se o nás starali. Když byly zavřené obchody a my si chtěli koupit dresy, zařídili otevření jednoho z obchodů, abychom mohli nakoupit,“ uvedl Josef Ptáček st. „Všechno tam řeší hned, to se mi líbí. Když jsme měli problém s registrací, okamžitě nám pomohl právník, s kterým jsme se seznámili den předtím,“ dodal Josef Ptáček ml. „Jsou to hodní lidé, jsem přesvědčen, že nikde nejsou hodnější,“ doplnil Josef Ptáček st.
Z Uzbekistánu přivezli ještě jedno ocenění – mladší Josef se stal prezidentem zmíněné organizace WUCSA pro Českou republiku. Funkce spočívá v organizování mistrovství, závodů, propagaci organizace apod. „Když se mu to povede, mohl by kandidovat na předsedu všech východoevropských zemí,“ uvedl Josef Ptáček st. V neposlední řadě jsou Ptáčkovi nadšeni i z uzbecké stravy. Zachutnal jim kupříkladu pokrm plov, což je žlutá rýže s masem a k ní trhaný chleba. Pokrm je v každé oblasti země připravován jinak. Chutnalo jim též beraní maso v horách, které je připravováno v hliněných pecích a přikusuje se k němu speciální chléb. Nebo manti, což jsou knedlíčky plněné masem a pomazané smetanou. Výborný byl podle jejich slov též šašlik, což je maso na špejli. „V zemi se jí plno masa, výborné tam je i ovoce a zelenina,“ říká Josef Ptáček ml.
Úcta ke všemu živému
„Hezké je, že v Uzbekistánu mají úctu ke všemu živému. Byli jsme v restauraci, jejíž střechou prorůstal strom, který ale nikdo nepokácí, prostě tam uvnitř místnosti zkrátka je,“ uvedl Josef Ptáček ml. Stromy tam milují i proto, že tam bývá horko. „Když jsme tam byli, bylo kolem 40 až 50 stupni, takže strom je příležitost být ve stínu,“ dodal Josef Ptáček st. S tím, že když bylo chladněji, oni měli trika, kdežto Uzbeci si nasadili bundy, protože je přece zima. Země oba učarovala natolik, že by tam letos na jaře chtěli jet na velké mistrovství světa. Mezitím budou trénovat, jak jsou zvyklí pořád, byť v době lockdownu byly podmínky ztížené.
Zdroj: archiv rodiny Ptáčkových
