Více než čtrnáct let koordinovali tři největší vydavatelé stravenek podmínky jejich přijímání v obchodních řetězcích. Za porušování hospodářské soutěže jim antimonopolní úřad pravomocně potvrdil pokuty přesahující 279 milionů korun. Nejvyšší sankci dostala společnost Pluxee, dříve Sodexo Pass. Případ znovu otevírá otázku, kolik stojí provoz stravenkového systému, kdo na něm vydělává a zda zaměstnavatelé, včetně veřejných institucí, nemohou své peníze využívat efektivněji.
Český stát dlouhodobě podporuje zaměstnanecké stravování prostřednictvím daňových úlev. Z tohoto systému těží zaměstnanci i zaměstnavatelé, ale významnou roli v něm hrají také soukromé společnosti, které vydávají stravenky a provozují stravenkové karty. Právě jejich podnikání se přitom v minulosti stalo předmětem rozsáhlého vyšetřování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
Letos v srpnu předseda úřadu Petr Mlsna definitivně potvrdil pokuty v celkové výši 279,15 milionu korun. Nejvyšší sankci, 132,27 milionu korun, dostala společnost Pluxee Česká republika, dalších 101,94 milionu má zaplatit Edenred a 44,94 milionu společnost Up Česká republika. Všechny tři firmy podle úřadu v letech 2004 až 2018 koordinovaly obchodní podmínky vůči obchodním řetězcům. Konkrétně společně omezovaly počet papírových stravenek, které mohli zákazníci uplatnit při jednom nákupu, na maximálně pět kusů.
Úřad dospěl k závěru, že tím společnosti uzavřely zakázanou dohodu a narušily hospodářskou soutěž. O vině bylo pravomocně rozhodnuto již v roce 2023, letošní rozhodnutí potvrdilo výši sankcí. Společnosti Pluxee a Up následně oznámily, že se proti pokutám obrátí na soud.
Milionové zisky a otázka skutečných nákladů
Případ přitahuje pozornost také kvůli ekonomickým výsledkům stravenkových společností. Podle databáze Helgi Library vykázala samotná Pluxee Česká republika v letech 2021 až 2025 souhrnný čistý zisk přibližně 911 milionů korun. Jen v roce 2025 dosáhly její tržby 755 milionů korun a čistý zisk 87,4 milionu. Vysoký zisk sám o sobě není ničím nezákonným ani nedokazuje nevýhodnost poskytovaných služeb. Nabízí se však otázka, kolik zaměstnavatelé za využívání stravenkových společností skutečně platí a jaké další náklady nesou restaurace či obchodníci, kteří stravenky přijímají. Vydavatelé totiž nevydělávají pouze na službách poskytovaných zaměstnavatelům. Součástí jejich obchodního modelu mohou být také poplatky účtované provozovnám za přijímání a vypořádání stravenek. Celkové náklady systému tak nemusí být na první pohled patrné.
Proč platit prostředníka, když lze peníze poslat přímo?
Od roku 2024 jsou daňové podmínky klasických stravenek a peněžitého stravovacího paušálu na straně zaměstnanců v zásadě sjednocené. V roce 2026 činí maximální osvobozený příspěvek na stravování 129,50 koruny za směnu při splnění zákonných podmínek. Zaměstnavatel tedy nemusí využívat služeb stravenkové společnosti. Může zaměstnanci poskytovat příspěvek přímo v penězích, aniž by tím přišel o základní daňové zvýhodnění. Pro zaměstnavatele jsou při splnění zákonných podmínek výdaje na stravování daňově uznatelné. Stravenkové společnosti na druhou stranu nabízejí zaměstnavatelům správu benefitů, elektronické systémy a kontrolu účelového využití příspěvků. Jejich služby proto mohou mít své opodstatnění. Zásadní však je, zda jejich přínos odpovídá nákladům, které zaměstnavatelé a obchodníci hradí.
Kolik za stravenky platí veřejné instituce?
Zvláštní pozornost si zaslouží využívání stravenkových systémů ve státní správě, samosprávách a dalších veřejných organizacích. Pokud úřad nebo veřejná instituce nakupuje služby stravenkové společnosti, měl by být schopen doložit, proč je tento způsob poskytování zaměstnaneckých benefitů výhodnější než přímý peněžitý příspěvek. Pro skutečné posouzení ekonomiky stravenek přitom nestačí znát pouze nominální hodnotu příspěvku. Je nutné započítat také poplatky za správu systému, náklady na jeho provoz a provize, které platí restaurace či obchodníci. Právě tyto informace by umožnily porovnat skutečnou cenu jednotlivých způsobů zaměstnaneckého stravování.
Kartel, za který nyní padly stamilionové pokuty, se týkal historických podmínek přijímání papírových stravenek, nikoliv dnešních poplatků nebo elektronických karet. Sám o sobě proto nedokazuje, že současné služby vydavatelů jsou předražené. Ukazuje však, proč je důležité věnovat konkurenci a transparentnosti tohoto trhu pozornost. Stát nemusí rozhodovat, zda mají zaměstnavatelé používat stravenky, nebo peněžitý paušál. Pokud ale obě možnosti daňově zvýhodňuje, je namístě vědět, jaké mají skutečné náklady a přínosy. Zejména tam, kde se za zaměstnanecké benefity platí z veřejných rozpočtů.
Zdroj: autorský text
