Tradiční svatojánské procesí na Karlově mostě připomnělo památku sv. Jana Nepomuckého. Slavnosti se zúčastnili duchovní, poutníci i zástupci historických bratrstev, a to navzdory nepříznivému počasí.
15. května 2025 je na Karlově mostě nezvykle chladno. Nárazový vítr bičuje peří na přilbách čestné stráže a nutí přítomné pevně držet kabáty i slavnostní pokrývky hlavy. Přesto se na mostě shromáždil impozantní dav – Pražané, poutníci i turisté přišli oslavit svátek jednoho z nejuctívanějších českých světců: svatého Jana Nepomuckého.
Přímo u jeho sochy, která označuje místo, odkud byl světec podle legendy svržen do Vltavy, se zastavuje tradiční svatojánské procesí. Navzdory zatažené obloze panuje slavnostní atmosféra. Průvod tvoří pestrá směs duchovních, členů Karlova spolku, historických bratrstev, poutníků v regionálních krojích a vojáků ve slavnostních uniformách. Ženy v nabíraných sukních zvaných féřtochy, s vyšívanými šátky na hlavách, se usmívají do fotoaparátů, zatímco muži ve vestách a kabátcích hrdě nesou prapory a vlajky. Mnozí přijeli z různých koutů republiky – z jižních Čech, Plzeňska či Moravy – a reprezentují své kraje stejně hrdě jako v dávných poutních dobách.
Patron celé české země
Slavnosti se účastní i pražský arcibiskup Jan Graubner, kanovníci svatovítské kapituly, zástupci řádů, vojenští kaplani a další církevní osobnosti. Z reproduktorů rozmístěných po mostě se ozývají modlitby, gregoriánský zpěv a kázání. Lidé naslouchají v tichu – dokonce i vítr na chvíli ztichne, jako by i on vzdával úctu.
V průběhu obřadu je připomínán příběh Jana Nepomuckého: duchovního, který ve 14. století sloužil jako generální vikář pražského arcibiskupa. Byl zatčen králem Václavem IV., mučen a nakonec svržen z mostu do Vltavy – údajně proto, že odmítl prozradit zpovědní tajemství královny. Jeho smrt z něj učinila symbol věrnosti, svědomí a církevní nezávislosti. Dnes je považován za patrona mostů, zpovědníků, lodníků – i celé české země.
Na nejbližší diváky v první řadě dopadá svěcená voda. Mezi lidmi se mihotají kříže, relikviáře, vlajky a bílé sutany. Mnozí drží v rukou květiny nebo palmové ratolesti, které v závěru slavnosti pokládají k soše světce. Procesí uzavírá vojenská čestná jednotka.
Nepomucký jako most
U východu z mostu nastává zmatek – tvoří se tlačenice, dav se zastavuje. Mezi lidmi se šíří napětí, protože se ztratilo malé dítě. Z reproduktorů však brzy zazní informace o jeho nalezení a bezpečném předání policii, což přináší viditelnou úlevu.
Navzdory nepříznivému počasí zůstává slavnost hlubokým duchovním i kulturním zážitkem. Svatojánská procesí, navazující na barokní tradice, připomínají nejen víru, ale i historickou paměť, pouto mezi minulostí a současností. I po staletích dokáže postava Jana Nepomuckého spojit lidi napříč generacemi i regiony – stejně jako most, po němž kráčejí.
Zdroj: autorský text
