Avantgardní sochařka Hana Wichterlová (1903 v Prostějově – 1990 v Praze) obývala zahradní ateliér pod úpatím Petřína na adrese Újezd 29. Jejím sousedem, i když přes tramvajové koleje, byl Josef Sudek (1896 v Kolíně – 1976 v Praze) se svým fotografickým ateliérem a adresou Újezd 30. Oba malostranské ateliéry srůstají s přírodou stejně jako jejich bývalí samotářští majitelé, kteří našli společné souznění.
Hana Wichterlová se se Sudkem seznámila v roce 1930 po svém návratu do Prahy z pětiletého studijního pobytu v Paříži. Josef Sudek poprvé fotografoval autorčinu sochu Kompozice/Pomeranč (1929–1930) pro členskou výstavu v Mánesu a potom ji už pravidelně navštěvoval v zahradním ateliéru, kde s výjimkou šesti válečných let pobývala v letech 1935 až do své smrti v roce 1990.
Zahrada Hany Wichterlové se stala Sudkovým oblíbeným námětem pro kontinuální cyklus Zahrádka paní sochařové (1953 –1966). Často se sem vracel, aby fotil koloběh rozkvétajících květin a keřů, zákoutí po dešti nebo nové kompozice soch, které Hana Wichterlová vystavovala vždy přímo na zahradě kvůli korekci sluncem, k němuž absolutně až božsky vzhlížela a měla k němu nejsilnější vztah. Sudek dokázal kvality soch umístěných v přirozeném světle s ostrými i měkkými stíny zachytit a pro Hanu Wichterlovou fotografoval všechny fáze sochařského procesu – od prvních modelů z hlíny, přes sádrové odlitky až po finální sochy tvarově splývající se zahradou, která mnohdy byla i zdrojem materiálu.
Hana Wichterlová využívala kromě mramoru, vápence a bronzu i nalezené předměty a kusy uschlých dřevin růží nebo akátového kmene, které se objevily v plastikách Opřená hlava (1936), V utišení (1967) nebo v nedokončené Mahuleně (1955–1990) a jsou dalším způsobem propsání zahrady do sochařčina díla.
Dnes v ateliéru Josefa Sudka najdeme v přátelském dialogu originály plastik sochařky Wichterlové, hostující na návštěvě společně s fotografiemi ze Sudkova archivu, dokumentující sochy na neutrálním pozadí i přímo v zahradě. Tyto práce jsou doplněny o fotografie z vlastního Sudkova uměleckého cyklu, v němž poetická zahradní zátiší místy přecházející do surrealisticky komponované hry soch a nalezených předmětů.
Snad skrze Sudkovy fotografie dnes již zpustlé zahrady anebo z nedalekého Petřína ucítíme právě teď v začínajícím létě – kdy podle Hany Wichterlové byla zahrada nejkrásnější – vůni bezinky, akátu, hortenzie, růže, plaménku, jasmínu a desítky dalších, zdivočelých, ale vzácných rostlin.
Kurátorkami výstavy Ateliéru Josefa Sudka jsou Emma Hanzlíková a Lucie Mlynářová. Sochy a fotografie tu čekají na své diváky do 28. srpna.
