Člověk si řekne, že za doby války a epidemie je dobré se zašít někam na venkov na čerstvý vzduch. Ne vždy je to pravda. I přes vesnická nádraží jezdí vlaky a také vlaky plné nemocných lidí. To se patrně stalo osudným malíři Herbertu Masarykovi.
Charlotta Garrigue-Masaryková změnila kvůli muži celý svůj život. Z bohaté rodiny v demokratické zemi odešla za chudým vysokoškolským učitelem do rakousko-uherské monarchie a kvůli jeho politické a společenské angažovanosti zažívala spoustu křivd a ústrků. Už od středního věku navíc trpěla maniodepresivní psychózou, která ji opakovaně přivedla do psychiatrické léčebny. Z důvodu svého onemocnění nemohla vykonávat ani post první dámy poté, co se její manžel stal prvním československým prezidentem.
,,Měl jsem zvláštní výhodu a štěstí, že se moje životní pouť křížila s životní drahou Charlotty Garriguové; bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol.“