První československá první dáma Charlotte Garrigue Masaryková se narodila v Brooklynu jako třetí z jedenácti dětí bohatého amerického finančníka, spolumajitele banky Germania. Oba dva její rodiče patřili k potomkům skutečných amerických „otců zakladatelů“.
Matka Charlotte – Lydia pocházela z rodiny Whitingů, kteří do Ameriky dorazili na palubě legendární lodi Mayflower. Charlotte byla vychovávána v duchu přísné hugenotské výchovy importované patrně evangelickým otcem z jeho rodného Dánska. Byla od dětství vedena ke vzdělání a věnovala se hudbě, literatuře, matematice, filozofii i výtvarnému umění.
Právě umění, konkrétně hra na klavír, vlastně svedlo budoucí manžele Masarykovy dohromady. Mladá Charlotte odjela ve svých 17 letech studovat hru na klavír do Lipska. Žila u rodiny Göringových, a to až do chvíle, kdy se musela studia klavíru ze zdravotních důvodů vzdát. Jemná stavba Charlottiných rukou patrně nevydržela tvrdý trénink a Charlotte se od studia klavíru odklonila směrem k matematice. Vrátila se do USA a věnovala se výuce.
S Göringovými byla ovšem stále v přátelském kontaktu a na jedné ze svých evropských návštěv se v bytě Göringových setkala se svým budoucím manželem. Čerstvý doktor filozofie pobýval v roce 1876 v Lipsku. Právě společný zájem o filozofii svedl budoucí manžele dohromady. O necelý rok později požádal Tomáš Charlotte korespondenčně o ruku. Stalo se tak bezprostředně po incidentu na loďce, při kterém přišla Masarykova budoucí žena málem o život. Právě vědomí, že by mohl o drahou bytost tak snadno přijít, jej ke sňatku pohnulo.
Vztah Tomáše a Charlotty byl dle všech pramenů velmi hluboký. Vzdělaná Charlotte imponovala Tomášovi svou inteligencí a ona sama obdivovala Masarykovu mravní sílu, odvahu a zásadovost.
Po svatbě konané v Americe se v roce 1881 manželé stěhovali do Prahy. Masaryk zde dostal místo profesora na tehdejší České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Manželé Masarykovy žili na svou dobu ve velmi vyrovnaném partnerském vztahu a oba se výrazně zasazovali o práva žen. Charlotte se angažovala od roku 1882 v Náprstkově Americkém klubu dam, později v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola. Nadále také přispívala do tisku a propagovala českou hudbu, obzvláště tvorbu skladatele Bedřicha Smetany. Podporovala rozvoj českého ženského školství a obě jejich dcery studovaly na dívčím gymnáziu, což bylo v té době stále ještě považováno za svého druhu výstřelek. Manželé měli dohromady čtyři děti, které se dožily dospělosti – Alici, Herberta, Jana a Olgu. O dvě ze svých dětí přišla Charlotte záhy po jejich narození, což patrně zapříčinilo její první depresivní stavy.
Charlotte nebyla nijak politicky aktivní, i když v roce 1905 vstoupila do české sociální demokracie (tehdy Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická). Spolu s Masarykem ale posléze odmítala marxistickou teorii třídních zájmů a nevyhnutelnosti třídního boje.
Svého manžela výrazně podpořila nejen v bojích o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, ale zejména za tzv. hilsneriády, kdy Masaryk vážně uvažoval o americkém exilu.
Nejtěžší ránu křehké umělecké Charlottině duši zasadila první světová válka. Poté, co Masaryk spolu s dcerou Olgou odešli do exilu, byl Tomáš v nepřítomnosti odsouzen za velezradu k trestu smrti. Charlotte Masaryková zůstala s třemi dětmi v rakousko-uherské Praze a brzy se stala předmětem policejního dohledu a politického nátlaku. Válka se tvrdě podepsala na psychickém zdraví budoucí první dámy. Velmi ji zasáhla smrt syna Herberta, který podlehl skrvnitému tyfu v haličském uprchlickém táboře. Těžce nesla také osmiměsíční žalářování dcery Alice. Ke konci války Charlotte Masaryková trpěla srdeční slabostí a těžkými depresemi, pro které byla hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně, v květnu 1918 byla nakonec zbavena svéprávnosti.
Depresí se už nikdy zcela nezbavila a zdravotní stav jí nedovoloval věnovat se reprezentaci z pozice manželky prezidenta naplno. Po vzniku Československa převzala povinnosti první dámy její dcera Olga. Od podzimu roku 1922 se stav paní Masarykové prudce zhoršoval a na prvního máje roku 1923 prodělala mozkovou mrtvici. O necelých čtrnáct dní později zemřela na zámku v Lánech.
NEUDORFLOVÁ, Marie L. Charlotta G. Masaryková: sborník příspěvků z konference ke 150. výročí jejího narození, konané 10. listopadu 2000. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2001
KOSATÍK, Pavel. Devět žen z hradu. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999.
