Aspoň ho ale Stalin nenechal popravit, zavraždit nebo uvěznit, jak to udělal s jinými svými blízkými spolupracovníky. A i když se Bulganin setkával s posměšky jak doma, tak ve světě, snahu o pokud možno „normální“ fungování poválečného a postalinského SSSR ve vztahu ke „zbytku světa“ mu upřít nelze.
A ani se tomu nemůžeme moc divit. Fjodor Fjodorovič Raskolnikov, vl. jménem Fjodor Iljin (nar. 28. 1. 1892) se totiž ze všeho nejvíc proslavil svým kritickým „Otevřeným dopisem Stalinovi, závažnějším o to, že Raskolnikov sám patřil mezi nadšené bolševické revolucionáře. A možná i proto okolnosti jeho úmrtí zůstávají neobjasněné dodnes.
Popsala třeba nejen své setkání s Kafkovou přítelkyní Milenou Jesenskou v Ravensbrücku, ale také řadu sovětských i německých dobových reálií, o nichž bychom se jinak nedozvěděli. Po roce 1945 dospěla původně nadšená komunistka Margarete Buber-Neumannová k názoru, že stalinský režim lze právem označit i jako fašistický.
A proto potencionálně nebezpečný. Jona Emanuilovič Jakir (3. 8. 1896 – 11. 6. 1937) patřil mezi Stalinovy nejlepší důstojníky jak díky svým organizačním schopnostem, tak tvrdosti, s jakou plnil uložené úkoly, takže jednou zákonitě musel nastat čas se ho zbavit.
Valerian Kujbyšev byl dalším z prominentních sovětských komunistických politiků dvacátých a třicátých let, nadšených budovatelů komunismu. Brzy však zjistil, že pouhé nadšení k vybudování fungujícího národního hospodářství nestačí. Zvlášť, když Stalinem a stranou stanovené úkoly jsou nereálné.