Nejvýznamnějšími a také nejproduktivnějšími našimi sochaři ve druhé třetině 19. století, v období pozdního neoklasicismu a romantického historismu, byli v Praze a v podstatě i v Čechách bratři Josef a Emanuel Maxové.
Podle legendy si dal Radecký v 18 letech jako čerstvý kadet kyrysnického pluku věštit od staré cikánky z ruky. Ta mu údajně předpověděla skvělou vojenskou kariéru, ale také to, že sejde z tohoto světa jinou než vojenskou smrtí. Její předpověď se splnila. Radecký z Radče se stal vojevůdcem, ale nezemřel na válečném poli. Uklouzl na navoskované podlaze své rezidence v Miláně. Pádem si zlomil krček stehenní kosti a zemřel, jednadevadesátiletý.