Nikdy jsem nechápal smysl života mužů, kteří byli později prohlášeni za svaté. Ani římská správa to na počátku nechápala. V provincii Judea bylo proroků jako naseto a bylo nutno řešit situaci. Ukamenovat, upálit, ukřižovat, prošpikovat šípy. Standardní metody počátku letopočtu. Není divu, že tito jedinci, kteří bez pudu sebezáchovy prudili svoje okolí, odcházeli do ráje většinou v několika kusech.
Středověk nebyl jenom krutý. Středověk byl i krásný. Jistě si nyní řeknete, v čem mohl být krásný? Morové rány, špína, hlad, nemoci. Tmářství a nevzdělanost. Náboženský fanatismus. Zkusme to nyní otočit a pohlédněme na dnešní svět. Liší se v něčem vůbec? Mor, jako děsivý strašák, byl vymýcen, to ano. Ale co to ostatní? Zabíjení ve jménu toho pravého boha. Dosud aktuální. Země není kulatá, ale placatá. Názory, při kterých věda roní hořké slzy. Touha utlouci oponenta nikoliv argumenty, ale kladivem. Eventuálně upálit. Středověk stále čeká za dveřmi. A občas zaklepe.