Možná, že ještě měli dobrou vůli svět napravit. Měli pochopení pro lidské slabosti. Ti, kteří přišli po nich, už byli dočista jiní. Ne všichni, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Už ne všeobjímající láska, ale nenávist k celému světu. Já si odpírám všechny světské radosti a ostatní ne. Tak rád bych hřešil, ale netroufám si. Kyselé hrozny. Možná byl takovým svatým i konzul Rufius, v prvním století po Kristu. Životy svatých jsem nečetl, ale prý žil za císaře Nerona, který měl křesťany obzvláště v oblibě.
Jistě si nyní řeknete, co takovému konzulovi mohlo chybět? Vybrané lahůdky, nepřeberné množství nejrůznějších druhů vína, co kdy vyrostlo pod horkým, jižním sluncem. Bolí manželku hlava? Co má být? Stačí lusknout prsty a otrokyně ji nahradí.
Toto všechno zahodit a skončit krutou smrtí? Je to k nepochopení, že? Bohužel, stalo se. Naštěstí nikoliv na kříži, Rufius byl římský občan. K nepochopení je ale více věcí. Například to, co mu provedli Češi, když se po nich vozil po celý historický středověk, a nedá nám pokoj ani dnes. Slované (od slova slave – otrok) se v době, o které mluvíme, proháněli ještě kdesi daleko za řekou Vislou a v dnešní české kotlině si to rozdávali Germáni s Kelty.
Jedno je jisté, někdo, někde, kdysi udělal chybu v programu, a od té doby mají Češi na den svatého Rufa smůlu. A přestože jde o svatého, tak bohužel nekřesťanskou.
Dvacátý šestý srpen je v naší historii veden jako tragický, smolný den. V tento den roku 1278, zahynul v bitvě na Moravském poli král železný a zlatý, Přemysl Otakar II. Tragédie, barvitě vylíčena v kronikách mnoha autorů i v učebnicích historiků. To však tomuto světci zřejmě nestačilo a o 68 let později padne v další osudové bitvě druhý český král. Statečný král, i když cizinec, Jan Lucemburský. Rytíř, který vyjel do své poslední bitvy u Kresčaku, po boku francouzského krále. Nevidomý, s koněm uvázaným k otěží jiných, si jel pro tu jedinou možnou smrt, kterou pokládal za čestnou. Přání se mu splnilo. I vítězný anglický král mu vzdal čest. Dnes padla ozdoba rytířstva. Třetím případem byla smrt krále Ludvíka Jagellonského v bažinách. I když v jeho případě došlo ke zpoždění o tři dny. Prohraná bitva u Moháče proběhla 29. 8. 1526.
Tím to však neskončilo. Svatý Rufus si s Čechy vyřizuje účty dodnes. V den sv. Rufa, roku 1992, předsedové vlád České a Slovenské republiky, Václav Klaus a Vladimír Mečiar, podepsali v Brně, ve vile Tugendhad, dohodu o rozdělení Československa.
