Současný příklon obliby veřejnosti k dílům Jakuba Schikanedera (27. 2. 1855 – 15. 11. 1924) je zřejmě reakcí na předchozí vlnu zájmu o abstraktní díla moderního umění. Schikanederova tvorba už není úplně realistická, ale ještě pořád jsou její náměty příjemně dobře rozpoznatelné. Řada z nich dojímá i dnes.
Němčina byla tehdy všudypřítomná. Na úředních listinách, vývěsních štítech, v učebnicích, v kancelářích. Na vojenských cvičištích, u soudů, na železnici. Zkrátka všude. Kdo tehdy, na počátku devatenáctého století, mluvil v Praze česky? Služky na tržištích, prodavačky z venkova, možná nějaký vykulený studentík, který ještě nezapomněl, kdo ho naučil slabikovat. Čeština byla opravdu Popelkou, která dostala první šanci.