Nicolas Flamel možná žije dodnes a chodí mezi námi. Záhada, která stále trvá
Na věži odbíjejí hodiny půlnoc a mě spánek míjí. Není to poprvé, a nevím, kdy to skončí. Při této myšlence se musím trpce usmát. Kdyby mě míjel jenom spánek. Před chvílí mě kočár dovezl až ke dveřím. Pozornost paní hraběnky. Ples, který pořádala, už ani nevím proč, se v jejích očích velmi vydařil. Prý také díky mému šarmu a kouzlu osobnosti. Už mi podobné komplimenty lezou krkem. Pozvánku k zítřejší schůzce, doprovázenou úsměvem, který sliboval mnoho, jsem přijal s díky, a hlubokou úklonou.
