Jitka nebyla žádná stará panna a Břetislav žádný zralý muž. Slečně bylo osmnáct a za zdmi kláštera se jistě nudila
Tisíc let je velmi dlouhá doba. V porovnání s délkou lidského života. Příběhy, velmi často vyprávěné za dlouhých zimních večerů stárly, měnily se v legendy a stávaly se součástí kronik. Vstupovaly do písní trubadúrů a stávaly se z nich symboly veškerých rytířských ctností. Není snad v Evropě národ, který by si nějakou podobnou legendu nehýčkal a neopatroval. Je to správné a potřebné, zvláště v dnešní době, kdy mnoha zemím uhnívají kořeny. Češi pochopitelně nezůstávali a nezůstávají pozadu.
