Data unikají a rozplývají se v mlze. Jak postupujeme v čase nazpět, ztrácejí na přesnosti a nakonec jsme rádi, pokud známe alespoň rok, kdy se která událost odehrála. Na počátku příběhu byl kníže Oldřich. Syn českého knížete Boleslava II. Žil v době počínající konsolidace českého státu, který se zrodil v krvi vyvražďování konkurenčních rodů. I Přemyslovci neváhali pro upevnění své moci zabíjet se mezi sebou. Zářným příkladem byl nejstarší Oldřichův bratr Boleslav III. před kterým Oldřich utekl, zabalený pouze do osušky. Vražda v lázni se naštěstí nepovedla. Boleslav III. ještě nechal ze strachu vykastrovat svého dalšího bratra Jaromíra, aby se zbavil konkurentů na knížecí stolec. Nakonec stejně skončil kdesi ve sklepení polského hradu, kde po dlouhých třiceti letech zemřel.
Ani Oldřich nebyl žádný světec. Téhož bratra Jaromíra nechal oslepit. Nešťastník Jaromír je nakonec usmrcen velmi bizarním způsobem, když ho při jisté tělesné potřebě probodl zespodu najatý vrah, z rodu Vršovců. Nechme nyní bratry, ať se masakrují a vraťme se k našemu příběhu. Břetislav byl nemanželským Oldřichovým synem. Z dnešního úhlu pohledu malichernost, měla v té době zásadní význam. Božena, když tehdy vyrazila k potoku s prádlem, jistě ani netušila, že její syn i ona vstoupí do historie. Jen tak na okraj, nenechte se zmást pověstí, ve studánce jistě neprala, tenkrát měli ještě lidé rozum a neničili si zdroj vody k pití.
Jitka byla dcerou bavorského šlechtice, markraběte z Nordgau, Jindřicha. Pocházel z rodu Babenberků, což byl první rakouský šlechtický rod. Přemyslovci a Babenberkové měli dobré vztahy. Bylo domluveno, že se tyto vztahy upevní sňatkem. Bohužel, vládce Východní marky Vojtěch neměl dceru v optimálním věku, tak Břetislavovi nabídl svoji neteř Jitku. Zde však vyvstal problém. Jeho bratr a současně Jitčin otec se vzpíral, odmítal dát svou dceru panchartovi z nemanželského lože. Nacházíme se stále v jedenáctém století, upozorňuji.
Břetislavovi došla trpělivost. Neměl náladu účastnit se podobných tahanic a odkladů. Sebral družinu a vyrazil do Schweinfurtu, omrknout situaci. Nebylo to až tak daleko. Máme ve zvyku stáří příběhu občas přenášet na jejich tehdejší aktéry. To je však chyba. Jitka nebyla žádná stará panna a Břetislav žádný zralý muž. Slečně bylo osmnáct a za zdmi kláštera se jistě nudila. Byla zvyklá u tatínka na pohodlí a bohatý kulturní život. Břetislav byl v roce 1021 devatenáctiletý mladík, se kterým cloumal testosteron. Vše se zřejmě odehrálo trochu jinak, což však nic neubírá na kráse a romantice příběhu. Jitka zcela jistě nekladla únosci odpor a ochranka kláštera určitě nepovraždila Břetislavovu družinu. Už napřed věděla, že se jedná o jejím sňatku a zřejmě ji i zalichotilo, že si pro ni její nastávající přijel z takové dálky. Ani její otec či strýc zřejmě nic nenamítali, protože Břetislavovu družinu nikdo na zpáteční cestě nepronásledoval. Přemyslovský rod byl zachráněn, protože Jitka svému choti porodila pět synů. Zemřela druhého srpna 1058, tři roky po svém muži.
