Vršovci byli, vedle vládnoucích Přemyslovců, Slavníkovců, Municů a Těpticů, raně středověký mocný rod. Neví se, odkud pramenila jejich moc a jasno nemají historikové ani o jejich původu. V dějinách se objevují poprvé roku 995, kdy se manželka jednoho z Vršovců dopustila cizoložství a utekla k biskupovi Vojtěchovi, který byl z rodu Slavníkovců. Ten jí poskytl azyl a tím se vzepřel dosavadní zvyklosti, podle níž měl nevěrnici setnout její vlastní manžel. Vojtěch dal navíc Vršovce do klatby a ti pak za nepřátele považovali všechny Slavníkovce. Vztahy se mezi těmito rody zhoršily i proto, že Slavníkovci hledali proti silnějším Vršovcům pomoc v cizině. Vyjednávali u německého císařského dvora a pak hlavně v Polsku, kde se chtěli spojit s polským knížetem Boleslavem Chrabrým, mocenským konkurentem Přemyslovců.
Na podzim roku 995 se německý císař Ota III. vydal na válečné tažení proti pohanským Odobritům, aby je obrátil na křesťanskou víru. Jeho tažení se zúčastnily i dva vojenské oddíly z Čech. Přemyslovský, vedený budoucím knížetem Boleslavem III., a slavníkovský, pod velením Soběslava (Soběbora) nejstaršího syna knížete Slavníkovců Slavníka. Na rodovém sídle Slavníkovců, v Libici nad Cidlinou, zůstali jen další Slavníkovi čtyři synové, ženy a děti. Vojenská posádka však byla silně oslabena odvelením části bojovníků na výpravu proti Odobritům.
Této příležitosti využil přemyslovský kníže Boleslav II. a neváhal na Libici zaútočit, a to v předvečer výročí zavraždění sv. Václava, 27. září 995. Dobývání Libice trvalo asi dva dny a krutého vraždění nebyl ušetřen nikdo. Ať už to byli starci, ženy nebo nemluvňata, s nikým neměli dobyvatelé soucit a nerespektovali ani právo chrámového azylu. Tímto masakrem Přemyslovci dosáhli toho, že naživu nezůstal žádný konkurent, který by mohl ohrožovat jejich vládu. Zachránili se jedině Soběbor, který byl v cizině, Vojtěch, který hlásal evangelium mezi pohany, a Slavníkův nevlastní syn Radim. Přemyslovcům při likvidaci Slavníkovců pomáhali Vršovci, do dobývání Libice se zapojili i vojensky a dostali pak toto hradiště za odměnu do svého vlastnictví.
Pokud jde o přemyslovskou knížecí dynastii, Vršovci si za spojence vybrali osobně Boleslava III. A byli mu věrně oddáni. Jeho bratra, knížete Jaromíra, na lovu u vrchu Velízu zajali a týrali. Svázali ho, nahého položili na zem a „skákali, hrajíce si na vojenské rozběhy, na koních přes tělo svého pána“. Podle pověsti se jej poté chystali rituálně obětovat pod posvátným dubem. Jaroslava tehdy zachránila jeho družina, stejně ho však stihl tragický osud, Boleslav ho nechal později vykastrovat, aby nemohl mít potomky, oslepit a uvěznit a nakonec byl stejně zabit, zřejmě z vůle Vršovců. Vršovci také stále popuzovali Boleslava proti jeho dalšímu bratrovi Oldřichovi.
Roku 1002 se z neznámých příčin Boleslav III. a Vršovci nepohodli a Vršovci proti němu vyvolali povstání. Boleslav III. uprchl do Bavorska, kde byl krátce zajat, a poté našel útočiště v Polsku, u Boleslava Chrabrého. V lednu následujícího roku ho Boleslav Chrabrý znovu dosadil na český knížecí stolec. Český kníže mu za to slíbil, že se zúčastní povstání Boleslava Chrabrého proti římskoněmeckému králi Jindřichu II.
Na masopustní úterý 9. února 1003 kníže Boleslav III. „na oko“, tedy předstíraně a lstivě, slíbil Vršovcům, že jim odpustí, že se postavili proti němu. Vršovci si tehdy pravděpodobně mohli velmi reálně a legitimně dělat nárok na český knížecí trůn a tím ohrožovali Přemyslovce. Jeden z Vršovců měl za dceru Boleslava III., jeho jediného potomka. Boleslavův vykastrovaný bratr Jaromír děti mít nemohl a třetímu bratrovi Oldřichovi se narodil pouze levoboček Břetislav a toho se také pokoušel Boleslav odstranit z cesty.
Vršovci Boleslavovu lest neprohlédli a dostavili se na Vyšehrad, aby se s ním usmířili. A Boleslav „nechal shromáždit všechny předáky Vršovců v jednom domě a hned zabil svého zetě ranou mečem do hlavy“, jak píše ve své kronice Dětmar z Merserburku. Zabiti byli pochopitelně i ostatní přítomní Vršovci.
Toto krveprolití, zvané také „krvavý hodokvas na Vyšehradě“ vyvolalo v zemi povstání. Boleslav Chrabrý nařídil, aby situaci uklidnil, aby se kníže Boleslav III. dostavil do Polska. Když tak kníže učinil, nechal jej oslepit a uvěznit. Na český trůn pak dosadil nakrátko svého synovce Vladivoje. Když se roku 1003 Vladivoj upil k smrti, jmenoval knížetem v podstatě vlády neschopného Jaromíra a nakonec se českého knížecího stolce zmocnil sám. Boleslav III. prožil zbytek života, přes 30 let, v polském vězení, kde také r. 1037, „nikým neželen“ zemřel.
I když byla moc Vršovců citelně oslabena Boleslavovým vražděním, během času tento rod opět začal Přemyslovce ohrožovat, a tak kníže Svatopluk nařídil roku 1108 jejich druhé vyvraždění, které si vyžádalo asi 3000 obětí. Přežila je jedna rodina Vršovců, která do konce 12. století dokázala obnovit dřívější postavení Vršovců v zemi.
Slavníkovec Vojtěch Přemyslovcům vyvraždění své rodiny nikdy neodpustil. Těsně před smrtí v Prusku proklel Čechy na 1000 let. Tato lhůta uplynula 23. dubna 1997.
