Anežka Přemyslovna, nejmladší dítě Přemysla Otakara I. a sestra dalšího přemyslovského krále Václava I., neměla ve svých mladých letech zrovna jednoduchý život. Stala se tak trochu prostředkem svého otce, který byl znám svou obratnou sňatkovou politikou. Tu uměl velice dobře využít ve prospěch nejen politického postavení českých zemí.
Svatá Anežka Česká měla smůlu na ženichy
Nebo ne smůlu, ale řekněme, že štěstí jí zrovna nepřálo. Už jako malá dívenka byla odvezena z pražského dvora do kláštera v polském městě Třebnice. Měla se zde pravděpodobně připravovat na její budoucí život v Polsku po boku svého „plánovaného“ muže. Tím se měl stát nám neznámý slezský kníže, možná někdo z rodu Piastovců.
Dalším z jejích manželů se měl stát sám syn vládnoucího císaře Fridricha II. Jindřich. Když by se podařilo sňatek úspěšně uzavřít, byla by to pro Přemyslovce velká pocta. Vstoupili by do příbuzenského vztahu s vládnoucím rodem v říši. Jenomže…
Anežka sice byla vyslána pravděpodobně na vídeňský dvůr Babenberků k rakouskému vévodovi Leopoldovi, aby se na dráhu budoucí císařovny jaksepatří připravila, ale jakoby pro ni měl Bůh už tehdy připravený jiný osud.
Vévoda Leopold Babenberský pomocí velice účinných intrik nakonec Anežku o post císařovny připravil. Za Jindřicha provdal vlastní dceru Markétu. Takovou perličkou pak může být, že Markéta se po smrti Jindřicha provdala za Anežčina synovce. Někdo má štěstí, někdo smůlu. Nebo snad štěstí v neštěstí?
Místo císaři se zaslíbila Kristu
Jak je vidět, vztahy byly ve středověku složité. Ženy to neměly lehké a Anežka si prošla mnohými zklamáními. U ní však byla ku prospěchu. Již od mládí byl Anežce bližší spíše život duchovní než světský, postila se, vzhlížela k velkým ženám v jejím okolí a zkusila jít v jejich stopách. Podařilo se.
Přemysl Otakar I. se ještě snažil provdat Anežku za anglického krále Jindřicha III., ta však byla již natolik otrávená z tolika nevydařených sňatků, že nabídku odmítla a rozhodla se pro duchovní život.
Bratr jí byl oporou
Anežku v jejím rozhodnutí podpořila jak matka Konstancie Uherská, která sama klášter založila, tak její bratr a nový český král Václav I. A tak vzniká roku 1231 Anežský klášter. Chlouba gotiky, která tak do Prahy pomyslně vstoupila právě branou Anežského kláštera.
Jak jsme již zmínili výše, 13. století bylo obdobím změn. Přichází urbanistický rozmach spojený se vznikem tzv. žebravých řádů. V popředí je péče o chudé a nemocné. A tak Anežka přijímá řeholi sv. Kláry z Assisi (se kterou si dokonce dopisovala a tykaly si) a stává se představenou kláštera.
„Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o přestárlé, povzbuzovala bezradné a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději.“ Napsal o Svaté Anežce České Jan Pavel II.
Anežka jako svatá
(Svatá) Anežka Česká proslula svou obětavou péčí o chudé a nemocné. I v období velkých epidemií mezi ně přicházela a jakoby ji snad chránila vyšší moc, nenakazila se od nich. Nakonec umírá 2. března 1282 v na tu dobu neuvěřitelných 70 letech.
Anežka Přemyslovna byla dlouho uctívána jako světice, ale k jejímu svatořečení vedla dlouhá cesta. Trvala přes 700 let. Anežka byla svatořečená v roce 1989 papežem Janem Pavlem II.
A jak ji mezi jednotlivými světci rozeznáme?
Anežka je patronkou chudých, nemocných a trpících. Nejčastěji je vyobrazována v řeholních šatech s korunkou, velice často má u nohou také ubožáka. Může být vyobrazena, jak pečuje o nemocné nebo sytí hladové.
„Přeji zdraví a modlím se za paní Anežku, která jest polovinou mé duše a schránkou obzvláštní lásky mého srdce, ano jest slavnou královnou a nevěstou Beránka Věčného Krále.“ Z dopisů svaté Kláry Assiské
Anežka dokonce i mizela. Aneb zázračné činy české světice
Jak bylo řečeno, s postavou Svaté Anežky České se pojí poměrně velký počet zázraků, vidění a dalších až nadpozemsky vyznívajících událostí. Řádové sestry velice často vypovídaly, že viděly Anežku zmizet, případně, že měla kolem obličeje zář.
Historikové mají důkazy také o tom, že v době povodní byl Anežčin hrob zaplavován vodou, ta se odčerpávala a dávala se pít věřícím. Věřilo se, že má léčivou moc. Ostatky se však jednoho dne z hrobu vyzvedly, uložily do relikviáře a nikdy už se nenašly. Pátrání po tom, kde kosti jedné z největších českých světic odpočívají, stále trvá.
Těmi největšími důkazy o Anežčině jasnozřivosti je dozajista předpověď smrti českého krále Přemysla Otakara II. Ten se roku 1278 utkal v bitvě na Moravském poli s Rudolfem Habsburským. A prohrál.
Než k tomu však došlo, měla Anežka zjevení, ve kterém svého synovce viděla smrtelně raněného. Když o pár dní později přišla zpráva o Přemyslově smrti, nebyla tedy pro Anežku už překvapením.
Uzdravení Karla IV.
Mezi další zázraky potom patří také zázračné uzdravení syna Elišky Přemyslovny Václava – tedy budoucího císaře Karla IV. Eliška v té době pobývala v Praze spolu se svým mužem Janem Lucemburským a měla špatný pocit, že se něco přihodí malému Václavovi. Eliška vběhla do kláštera a žádala rozmluvu se svou již několik let mrtvou tetou. Bylo jí vyhověno. Další den přijel posel, který královně oznámil, že Václav byl na smrt nemocný, ale zničehonic se uzdravil. Pomocnou ruku potom podala Anežka Elišce ještě jednou, a to během jejího porodu. Byla takovým jejím andělem strážným.
Výše zmíněné zázraky měly velký vliv na snahu Elišky Přemyslovny o Anežčino svatořečení. Kdo mohl tušit, že k němu však dojde až za téměř 700 let?
Anežčin odkaz
Anežčina snaha o duchovní čistotu a úzké sepětí s Bohem nevyústila pouze v založení kláštera a rozmachu učení sv. Františka z Assisi v českých zemích, ale dala Praze také jednu z jejích největších gotických dominant – tedy dnešní Anežský klášter.
