Jan Lucemburský
Válka dvou Elišek. Válka dvou královen
Korouhev pana Zajíce z Valdeka je už jasně patrná. Však už to také strážný ze svého místa na hradbách hlasitě oznamuje ostatním. Purkrabí pobíhá sem a tam, a na poslední chvíli se snaží dát do pořádku to, co jeho liknavostí a leností posádky hradu bylo zanedbáno. Padací most jde dolů a první kopyta koní klapou po kamenném nádvoří. Jsme na hradu Týřov, a píše se říjen 1315. I dnes můžete podobnou scénu spatřit, ve filmu Královský omyl.
Válka a spory jako výnosné řemeslo. Jan Lucemburský tak získal rytířský pás, Chebsko i výkupné za cenného zajatce
Obdaroval ho tak za pomoc v bitvě u Esslingenu 19. září 1316 a následující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322 Ludvík IV. Bavorský. A protože nešlo v nich o nic menší než o titul římského císaře, byla to odměna nejen zasloužená, ale také přiměřená.
Smrt hodná muže, rytíře i krále. Proto si ji dodnes připomínáme
V bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346 našel smrt „poslední rytíř“ Jan Lucemburský, a to zcela úmyslně. Před několika dny, 10. srpna, dovršil padesátku, i když není známo, zda ji také oslavil. Prožil bohatýrský život, nyní cítil, jak ho síly opouštějí a především – byl slepý. Život ho přestal těšit, něco málo však ještě vykonat mohl.
Hrdinové středověku. Když muži byli stateční, drsní i zrádní. Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal
Středověk nebyl jenom krutý. Středověk byl i krásný. Jistě si nyní řeknete, v čem mohl být krásný? Morové rány, špína, hlad, nemoci. Tmářství a nevzdělanost. Náboženský fanatismus. Zkusme to nyní otočit a pohlédněme na dnešní svět. Liší se v něčem vůbec? Mor, jako děsivý strašák, byl vymýcen, to ano. Ale co to ostatní? Zabíjení ve jménu toho pravého boha. Dosud aktuální. Země není kulatá, ale placatá. Názory, při kterých věda roní hořké slzy. Touha utlouci oponenta nikoliv argumenty, ale kladivem. Eventuálně upálit. Středověk stále čeká za dveřmi. A občas zaklepe.
Morava opět v českých rukách. A Uhři si na ni museli nechat zajít chuť
Pochopili to 12. července 1315 u hradu Holíč, kde se s nimi v bitvě utkal český král Jan Lucemburský a porazil doslova na hlavu uherského magnáta Matúše Čáka Trenčianský. Ten tehdy fakticky ovládal celé západní Slovensko a začal krutě plenit Moravu.
Před 170 lety český maršál Radecký slavně vítězil v Itálii. Jenom se o tom dřív moc nemluvilo
Ať chceme nebo ne, Česko bylo po 300 let součástí Rakouského císařství, později Rakouska-Uherska, a spolu s ním zažívalo i ty jeho lepší chvíle. Určitě mezi ně patřila i vítězná tažení českého maršála Václava Radeckého v severní Itálii, tradičním českém zájmovém území.
Osudový okamžik našich dějin. Jan Lucemburský u Ferrary ztratil severní Itálii, jeho syn Karel získal Čechy
Karel IV. vedl v mládí dobrodružný život po boku svého otce Jana Lucemburského. Jejich společnou „misí“ se stal boj o udržení lucemburských držav v severní Itálii, tzv. signorie. Pro tehdy šestnáctiletého Karla to byla doslova škola života a křest ohněm. Jak v něm obstál?
Staroměstská radnice se léty měnila. Podepsal se na ní ctižádostivý císařský rada, oheň i komunisti
Staroměstská radnice v Praze slavila 680. narozeniny, byla totiž založena v září roku 1338 (jako první v Čechách) na základě privilegia uděleného staroměstským měšťanům králem Janem Lucemburským.
Proč má český lev dva ocasy? A je vůbec český? Mrazivé historické souvislosti vybízejí k odvážným spekulacím!
Lev jako české erbovní zvíře, či jeho předobraz, se poprvé objevuje v pověstech o Bruncvíkovi. Měl ovšem jen jeden ocas, jak je u běžných lvů zvykem. Kde se vzal ten druhý?
Předpověděla smrt Přemysla Otakara II. a zachránila život Karlovi IV. Co všechno víme o Svaté Anežce České?
Byla dcerou slavného českého krále Přemysla Otakara I. Narodila se roku 1211, tedy na počátku 13. století, které se neslo ve znamení změny. Tou byla nejen nová zbožnost devotio moderna. Ale také období, kdy ženy, které doposud stály trochu v pozadí, šly kupředu. Vlastně taková (hodně nadneseně řečeno) středověká emancipace. A ta se týkala také Anežky.