Dvouocasý lev se poprvé objevil na znaku používaném českým králem Přemyslem Otakarem II. Vyvinul se z jednoocasého stříbrného lva na červeném poli, kterého údajně spolu s královským titulem získal český kníže Vladislav II. od římského císaře Fridricha I. Barbarosy roku 1158 za pomoc při dobývání Milána. Vladislav II. přijal tohoto lva znak jako znak svého rodu a jeho předchůdkyni plamennou, čili svatováclavskou orlici, posunul do roviny znaku svého království, čili znaku státního.
Kdy se objevil druhý ocas?
Podle jedné z verzí se druhý ocas objevil za vlády krále Václava I. Jednookého (1205-1253) na pečeti z roku 1247 a měl symbolizovat spoluvládu s jeho synem, Přemyslem Otakarem II. A dva ocasy potom lvovi zůstaly, i když pak Přemysl Otakar II. vládl už sám.
Dvouocasost českého lva se ale vysvětluje, byť poněkud násilně, i tak, že vlastně jde o dva lvy v zákrytu, přičemž z toho druhého je vidět jen ocas. Lépe řečeno jen část ocasu, protože již na tom nejstarším zobrazení je jasně vidět, že ocas má jen jeden kořen a rozdvojuje se až v první čtvrtině své délky.
Trochu pokulhává i vysvětlení čistě heraldické Když není možné poznat pohlaví daného zvířete, tedy zda jde o samce nebo o samici, potom se zdvojí jeden nepárový orgán. Dvouhlavý pták rodu orel je tedy orel. Kdyby měl jednu hlavu, je to orlice. U lvů to však nemá žádnou logiku. To, že jde o samce, jasně naznačuje hříva a pro jistotu i jasně patrné samčí pohlavní orgány.
Čechy a Morava?
Podíváme-li se na tento ocas podrobněji, všimneme si, že ocasy se proplétají. To některé historiky inspirovalo k názoru, že dva ocasy symbolizují dvě ústřední země České koruny – Čechy a Moravu – a jejich vzájemné propojení. Protože oba ocasy jsou shodné, evokuje to myšlenku, že také obě země si jsou rovnocenné, ale tak tomu není. Na prvním místě stály vždy Čechy, už jen proto, že hlavním městem Českého království byla vždy Praha, zatímco Morava byla pouhým markrabstvím. Spolu s Českým královstvím je Moravské markrabství považováno za tzv. českou korunní zemi, ovšem ty byly celkem tři. Tou třetí je Opavské knížectví a podle této logiky by musel mít český lev ocasy tři.
Náhoda, z níž mrazí
Ale to pořád ještě nejsme u konce. Dvoucasý lev je nejméně od roku 1214 součástí lucemburské heraldiky. Tehdy se objevil na erbu Walrama III., knížete z Lucemburku (1165-1226), praděda Jana Lucemburského. Ten ho však do Čech přinést nemohl, protože u nás se jeho první „výskyt“ datuje již v roce 1247.
Došlo tedy k tomu, že na dvou téměř opačných koncích Evropy si dvě panovnické dynastie vyvolily jako svůj znak dvouocasého lva. Osudová přitažlivost, synchronicita dějin či náhoda, chcete-li, pak způsobila sblížení těchto dvou zcela různých dvouocasých lvů. Dalo by se dokonce říct, že ten český si k sobě přitáhl toho lucemburského. O tom, že ku prospěchu celé naší země, ani nemluvě. Období Karla IV. Lucemburského je považováno v našich dějinách za jedno z nejskvělejších a nejúžasnějších. Kdyby České království neb Lucemburské knížectví měla ve znaku různé heraldické figury, možná by k němu vůbec nedošlo…
Samozřejmě, pokud věříte, že existuje i skrytá stránka dějin a nepříčinné souvislosti. Nevěřit tomu je však někdy poněkud obtížné.
