• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Král s blonďatýma vlasama budil hrůzu. Albrecht druhý se stal českým panovníkem před 580 lety. Po jeho smrti vypukla anarchie

    30.6.2018

    Rakouský vévoda Albrecht II. Habsburský (1397 ve Vídni – 1439, Neszmély, Uhersko) byl druhým panovníkem z dynastie Habsburků na českém trůně. Korunován byl 29. června 1438 v Praze, to už byl i králem uherským a římským, a vlastně zčistajasna jedním z nejmocnějších mužů v Evropě.

    Habsburkové byli součástí českých dějin odnepaměti a než roku 1526 nastoupili na český trůn definitivně, odehrálo se v českých dějinách hned několik habsburských meziher, které ale většinou neměly dlouhého trvání a významu. Takřka v zapomnění se ocitlo intermezzo Albrechta II. Habsburského.

    Vysoký blondýn s velkýma očima, o němž současníci říkali, že budí hrůzu, nepatřil v dějinách habsburského rodu k výjimečným postavám, byl to průměrný vladař nevalného vzdělání a intelektu. Dokázal však své nedostatky dokázal skrývat za ctižádostivostí a přímočarostí, kterou uchvátil šelmu ryšavou, Zikmunda, jenž si v Albrechtovi cílevědomě vychovával nástupce.

    Sadistická šlechtična z Čech si nezadala ani s Čachtickou paní. Proč zůstaly její kruté činy zapomenuty?

    Dědic Zikmunda Lucemburského

    Albrechtův otec, rakouský vévoda Albrecht IV. Habsburský zemřel, když mu bylo 7 let na následky úplavice, kterou si přivodil při marném obléhání Znojma. Matka, vévodkyně rakouská Johana Žofie Bavorská, odešla o šest let později. Poručníkem třináctiletého chlapce se stal Zikmund Lucemburský (1368 v Norimberku – 1437 ve Znojmě), zčerstva zvolený římský král.

    Nad Evropou se stáhla mračna a Napoleon udeřil. Znáte osudy Habsburků?

    Král a císař bojoval proti husitům

    Zikmund si Albrechta velmi oblíbil, a protože sám neměl dědice, rozhodl se ho oženit se svou jedinou dcerou Alžbětou, aby mu tak usnadnil nástupnictví na českém, uherském a také římském trůnu a to i přesto, že šlechta v Zikmundových zemích s tímto krokem, plánovaným bez širší shody zemských sněmů, příliš nesouhlasila.

    Stejně jako pro Zikmunda, tak i pro Albrechta se staly důležitou kapitolou v jeho životě husitské války. Po celou dobu stál Albrecht věrně po boku svého tchána. S husity se poprvé střetl roku 1420, kdy spolu s Oldřichem z Rožmberka oblehl Tábor, čerstvě vzniklé centrum husitského hnutí. Utrpěl však porážku a holý život si zachránil pouze včasným útěkem.

    Zikmund si přesto Albrechta v těchto krušných letech velmi cenil.
    V září 1421 se stal Zikmundovým zetěm, Alžběta byla dědičkou českého a uherského trůnu, ačkoliv příliš společného s původní uherskou královskou dynastií Arpádovců už neměla. Sám Albrecht měl mezi předky Bélu IV., uherského krále a jednoho z nejvýznamnějších uherských panovníků z arpádovské dynastie.

    Vyhlášený pražský nevěstinec navštívil i Franz Kafka. Salon Gogo lákal umělce i Habsburky

    V roce 1422 pověřil Zikmund Albrechta správou Moravy a o rok později mu ji dokonce udělil v léno a to i přesto, že se tak stalo proti vůli české a moravské šlechty. Ale až po bitvě u Lipan se dostal ke skutečné vládě, na podzim roku 1434 jej moravský zemský sněm oficiálně přijal za markraběte. Když Zikmund v prosinci 1437 zemřel, musel si Albrecht „dědictví“ vybojovat sám. Snadné to nebylo, hlavně z národnostních důvodů. V Čechách například Albrechta odmítali hlavně proto, že neuměl česky a netajil se odporem ke kališnickému vyznání. Přesto katolická šlechta Albrechta v prosinci 1437 zvolila králem a Albrecht se mohl vydat do Prahy, kde byl 29. června 1438 korunován.

    Co praví české letopisy o korunovaci

    „…korunován jest král Albrecht na hradě pražském skrze biskupy konstanského, olomúčského, ostřejomského, kdež při tom bylo množstvie veliké kniežat, vejvod, pánuov, rytieřstva, panoší; a potom vobědvali na Hradě na velikém palácu, a doprovodili krále pod korunú slavně do měst pražských, kdežto metali penieze a groše lidem“.
    Noc před korunovací strávil Albrecht na Pražském hradě. Ráno pro něj přišlo procesí s biskupem Filibertem z Coutances, olomouckým biskupem Pavlem z Miličína a dalšími. Čeští velmožové při tom nesli vladařské insignie – meč, žezlo, jablko a korunu. V chrámu před hlavním oltářem složil Albrecht během mše trojí přísahu. Tady během obřadu oděn v humerál, albu a dalmatiku přijal zlatou čapku, meč, žezlo a jablko. Pak mu byla sňata čapka a poté, co poklekl, čtyři páni pozdvihli korunu a Oldřich z Rožmberka se třikrát dotázal, zda je vůle českých pánů, aby byl Albrecht korunován. Poté, co zazněla odpověď „rádi“, páni spolu s olomouckým biskupem třikrát vložili Albrechtovi korunu na hlavu. Následně zazněl chorál „Svatý Václave“ a „Te Deum“. Pak prohlásil Oldřich z Rožmberka: „Páni čeští, hle, král tento je pánem koruny České!“. Po korunovačním obřadu pasoval Albrecht sto rytířů a pak následovala hostina v královském paláci.

    Šílenec Julio Caesar děsil Český Krumlov. Otec ho vykázal, protože měl sklony k sadismu a nekrofilii

    Korunovační obřad tím, jak byl proveden, se výrazně vymykal korunovačnímu řádu z doby Karla IV. Při Albrechtově korunovaci si přisvojili výraznou roli čeští velmožové. To bylo neslýchané, protože nejen pomazání krále, ale i vsazení koruny na hlavu bylo právem a povinností pražských arcibiskupů. Korunovační řád byl sestaven tak, aby se český vladař stal králem z Boží milosti. Tím, že panovníkovi vložili korunu na hlavu velmoži, bylo manifestováno, že nový vladař se stal králem z jejich vůle. V proměně ceremoniálu se zřetelně zračí důsledky husitské revoluce. Albrechtova korunovace se stala manifestací politické síly českého panstva na úkor posvátnosti obřadu.

    V Čechách opět vypukla občanská válka

    V Čechách se proti Albrechtovi postavila strana vedená Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna, který nabízel korunu polskému princi Kazimírovi IV. Jagellonskému. V Čechách opět vypukly nepokoje.

    Sám Albrecht osobně vytáhl proti odbojnému Táboru, ale stejně jako v roce 1420, tak i nyní musel odtáhnout s nepořízenou. Naopak v bitvě u Želenic zvítězil. Polskému vpádu do Slezska Albrecht sice nezabránil, ale podařilo se mu s Poláky uzavřít dočasné příměří.
    K dalšímu boji již nedošlo, protože v červnu 1439 Albrecht opustil Čechy a vydal se do Uher, aby zahájil dlouho připravované tažení proti Turkům. To skončilo neúspěšně a při zpáteční cestě onemocněl úplavicí, údajně z melounů. Nemoci v předvečer svátku sv. Václava ve svém stanu v Nesmilech (Neszmély) mezi Komárnem a Ostřihomí podlehl, načež byl pohřben ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár), kde byl rok předtím korunován svatoštěpánskou korunou.

    Inkvizitorská bible popisuje zločiny čarodějnic. Upalovaly se proto, že mužům zaklínaly penisy

    Čtyři měsíců po jeho smrti, v únoru 1440 mu Alžběta porodila syna Ladislava, který získal přídomek Pohrobek. Starší syn Jiří v té době již nežil.
    Alžběta se všemožně snažila prosadit synova dědická práva především na vládu v Uhrách, dokonce nechala ukrást svatoštěpánskou uherskou korunu a zařídila i korunovaci sni ne tříměsíčního dítěte ve Stoličném Bělehradě. Uherský sněm však Ladislavovy nároky odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Důvodem bylo stoupající turecké nebezpečí, které vyžadovalo, aby v čele království stál dospělý král, schopný řídit obranu země.

    Po Albrechtově smrti nastala v Čechách anarchie

    Páni stavové začali hledat vhodného kandidáta na český trůn, nemohli však najít žádného vhodného. O českou korunu nebyl zájem. Královský majetek byl povětšinou rozkraden, to, co zůstalo, bylo ve špatném stavu. Přední šlechtické rody konaly výpady proti sousedícím panstvím. V této situaci byla 20. června 1440 v Praze učiněna královská volba – sbor 46 volitelů, mezi nimi i pozdější král Jiří z Poděbrad, dal své hlasy Albrechtu Bavorskému, synovci královny Žofie, vdovy po Václavu IV. Albrecht mluvil česky a dlouho pobýval na pražském dvoře. Asi právě proto, že znal pravý stav věcí, nabízenou korunu odmítl.

    Roku 1444 padl Vladislav III. Jagellonský na křížové výpravě proti Turkům u Varny (proto dostal přízvisko Varnenčík). Poté uherský sněm uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále, českým králem se stal o devět let později. V sedmnácti letech ale (podle antropologa Emanuela Vlčka) podlehl vzácné formě leukémie.

    Ladislavova Starší sestra Anna (1432 – 1462) se provdala za Viléma III. Saského a stala se lucemburskou vévodkyní a durynskou lantkraběnkou, druhá sestra Alžběta (1436 – 1505) se provdala – jaká ironie! – za Kazimíra IV. Jagellonského a stala se polskou královnou a litevskou velkokněžnou, matkou pozdějšího českého krále Vladislava Jagellonského.

    FOTO: Albrecht II. Habsburský a jeho lidé

    Albrecht II. Habsburský a jeho lidé - 1 wikipédiaAlbrecht II. Habsburský a jeho lidé - 2 leporelo.infoAlbrecht II. Habsburský a jeho lidé - 3 AlzbetaL wikiAlbrecht II. Habsburský a jeho lidé - 4 cojecoAlbrecht II. Habsburský a jeho lidé - 5 Lad Poh genealogie čr
    Další fotky
    Albrecht II. Habsburský a jeho lidé - 0 geoga


    Nepřehlédněte
    12.2.2025
    Praha

    Dáda padá!