Začneme trochu nezvykle. Nový učitel latiny a češtiny Voříšek, zkouší své první septimány. Ladislav, král český, byl pohrobek. Mazánek je vyvolán a sype ze sebe našprtané vědomosti. Oba gubernátoři, statečný bojovník s Turky, Janos Hunyadi a oblíbený náčelník utrakvistů, Jiří z Poděbrad…. Stop. Je to nedostatečná, nemáme dějepis, ale češtinu. Cesta do hlubin studentovy duše.
Novodobý termín, jehož kořeny však sahají do dávné minulosti. Co svět světem stojí, nebyla šuškanda mezi lidmi a osobité vysvětlování proběhlých událostí něčím výjimečným. Panstvo nám lže, říkalo se tehdy. Politici nám lžou, říká se dnes. Podstata problému však zůstala stejná. Pouze bylo nutné, dávat si pozor s kým mluvíme a o kom mluvíme. Pokud jsme nemluvili o někom, ale o něčem, byli jsme na tom lépe. Co se týče osobní bezpečnosti.
Rakouský vévoda Albrecht II. Habsburský (1397 ve Vídni – 1439, Neszmély, Uhersko) byl druhým panovníkem z dynastie Habsburků na českém trůně. Korunován byl 29. června 1438 v Praze, to už byl i králem uherským a římským, a vlastně zčistajasna jedním z nejmocnějších mužů v Evropě.
Patrně nejznámější osobností české historické antropologie je profesor Emanuel Vlček, který se narodil 1. března 1925 v malebném městečku Rožmitál pod Třemšínem. Jeho cestu k profesorskému titulu mu znepříjemnila i politická situace. Jeho druhou rodinou se tak až na začátku devadesátých let stává Lékařská fakulta v Praze. Jeho vědecká kariéra byla bohatá. Napsal přes 500 prací a před studenty se svými bohatými přednáškami předstoupil také více než pětsetkrát.