Lidská spravedlnost nemá nadarmo zavázané oči. Očistit se od obvinění, které sice neskončilo trestem, ale pošramocenou pověstí, trvá velmi dlouho. Pokud se to stihne, dokud konkrétní člověk žije, je to úspěch. A co třeba rehabilitace, na kterou se čekalo 528 let? Více než půl tisíciletí trvalo, že se poslední český král, Jiří z Poděbrad, zbavil obvinění z královraždy. Přímý důkaz tehdy naštěstí neexistoval, ale podezření byla tak závažná, že tato dehonestující pomluva přežila věky. Co se vlastně tehdy přihodilo?
Musíme se vrátit do listopadu roku 1457. Ladislav Pohrobek, český a uherský král, sedmnáctiletý mladík, zemřel. Velmi, velmi rychle. Z plného zdraví a za necelé tři dny. Pokud znáte rčení, za krále Holce byla za groš ovce, tak to je on. Francouzská princezna Magdalena, jeho nevěsta, za kterou vyslal velmi početné poselstvo, se už nestačila vdát. Zdeněk ze Šternberka cestoval královým jménem do Francie marně. Byla to velmi podezřelá smrt a nutno říci, že si velkou část problémů budoucí král Jiří zavinil sám. Královy ostatky byly veřejně vystaveny, i pohřeb byl veřejný. Po pěti dnes však Jiří ve svých dopisech ostatním dvorům oznamuje, že Ladislav zemřel na mor. Zduřelé uzliny v tříslech, nafouklé břicho a rozsáhlé krevní hematomy, vlastně téměř černé skvrny po těle, by tomu odpovídaly. Něco tady nehrálo. Mor a jen jeden mrtvý? Pohřeb s účastí mnoha lidí, ze kterých nikdo nezemřel. Opravdu je to mor? Ranhojiči odmítli královo tělo balzamovat, co kdyby se nakazili?
Katolická Evropa toto tvrzení odmítla. V té kacířské zemi se může stát leccos a ten zemský správce, který přičichl k moci, se mohl dopustit čehokoliv, aby se zbavil svého konkurenta. Během těch tří dnů, kdy se králův zdravotní stav zhoršoval hodinu za hodinou, použili lékaři všechny tehdy dostupné prostředky. Dávení, projímadla, pocení, pouštění žilou. Cožpak se takto léčí mor? Nesvědčí to spíš pro otravu? Poslední královo jídlo byly ředkve a pivo. Král byl otráven, tato informace se stala jistotou, a zakořenila na půl tisíciletí. Tato jistota získala další argument v letech 1472 a 1589. I při druhé exhumaci bylo královo tělo zcela zachovalé. Netlelo, připomínalo spíše mumii. Alchymistům i lékařům to bylo jasné. Jednoznačná otrava arzenikem, oblíbeným jedem středověku, který zabíjí hnilobné bakterie. Rehabilitace se zdála nemožná, chyběly protiargumenty, a ani sám Palacký se tímto směrem příliš nepouštěl. Nevěřil tomu, co se o králi Jiřím z Poděbrad říkalo, ale nemohl to dokázat. Důkaz neviny přišel až v roce 1985. Profesor Emanuel Vlček prozkoumal Ladislavovy ostatky, a konečný verdikt zní, akutní leukémie, nemoc kostní dřeně. Spící forma, o které nemocný neví do poslední chvíle, a která pak udeří plnou silou. Vědecký rozbor kostí, například řídnutí lopatek, potvrdilo Jiříkovu nevinu. Snad se českému králi po tomto verdiktu ulevilo.
