V tom Sarajevu to udělali Srbové. To se mejlíte, udělali to Turci, kvůli Bosně a Hercegovině. Že vám to něco připomíná? No jistě, klasický dialog mezi Švejkem a policejním fíglem v hospodě U Kalicha. Tenkrát to skončilo jen krátkodobou vazbou. Nevhodně špitat za Nerona, to už mohl skončit v cirku, ve lví tlamě a za nadšeného potlesku davů.
Nemám v úmyslu zde rozebírat psychologii konspiračních teorií. Nad jejich smyslem, příčinami a vším ostatním, co se jich týká, se už zamýšlely mnohé chytré hlavy. V dnešní době například frčí chemitrails, což je snaha ovládnout masy lidí a přinutit je k poslušnosti. Kolik produktů hoření vytvoří letadlo na cestě z Prahy za oceán, to už do těchto katastrofických vizí nezapadá. Před tím to byla likvidace Dvojčat v New Yorku, aby byl důvod k válce, před tím natáčení kosmonautů na Měsíci ve studiu. Zřejmě to bylo dokonalé studio, které dokázalo nasimulovat šestinovou gravitaci našeho souputníka. Opusťme nyní současnost a vydejme se do Čech v polovině patnáctého století.
Husitské války skončily. Země zpustla, zchudla a šlechta bez dozoru panovníka zvlčila ještě daleko více. Vzájemné půtky ozbrojených družin, snaha zmocnit se i toho mála, co zde zbylo, chaos a bezvládí. Anarchie a zmatky. Nikdo tehdy neměl zájem o královskou korunu. Jediný legitimní kandidát na trůn byl ještě v kojeneckém věku.
Byl čtvrtým dítětem českého, uherského a německého krále a rakouského vévody Albrechta II. (V.) Habsburského a jeho choti Alžběty Lucemburské, dcery císaře Zikmunda. Narodil se 22. 2. 1440. Panstvo nakonec přeci jen umoudřil pud sebezáchovy. Co umí chudina, to bylo stále v živé paměti a nikdo z pánů netoužil po dalším slepém vojevůdci s palcátem v ruce.
Po dobu královi nezletilosti se o zemi starali dva zemští správci. V Čechách to byl Jiří z Poděbrad, v Uhrách Jan Hunyadi. Ladislav Pohrobek se stal králem v roce 1453. Oba správci ustoupili do pozadí a král se ve svých třinácti letech ujal vladařských povinností. Nepříjemnosti začaly v roce 1457. Král nechal popravit Ladislava Hunyadiho. Byl to syn jeho bývalého uherského správce, který byl obviněn z vraždy jednoho z králových příbuzných. V Uhrách vypuklo pozdvižení a král se raději uchýlil do Prahy.
Nebyl mu vyměřen dlouhý věk. Paradoxně zemřel ve chvíli, kdy v Paříži jednalo české poselstvo s francouzským králem. Bylo oficiálně požádat o princeznu Magdalenu, jako nevěstu pro krále Ladislava.
Šuškanda se rozjela na plné obrátky. Kdo, kdy a proč? Desítky možností. Krále nejspíš zavraždili Uhři. Odveta za popravu uherského magnáta. Nebo to bylo jinak? Prý zemřel na mor. Jenom jeden člověk a na mor? A pouze král? Proč ostatní ze strachu neutekli? Proč u něho byli do poslední chvíle, a nikdo jiný nezemřel? Pán z Poděbrad nás tahá za nos. Zalíbilo se mu ve funkci zemského správce.
Je nutno přiznat, že si Jiří z Poděbrad příliš takticky nepočínal. Jenže jaké jiné vysvětlení mohl podat? Lékaři byli bezradní. Byl král otráven? Bolela ho hlava, žaludek také dával najevo, že mu není dobře. Všechno tomu nasvědčovalo. V tříslech natekly uzliny. Objevily se záhadné hematomy. Bylo to po hostině, kam byl pozván. Otrávené ředkvičky, královo oblíbené jídlo?
Němci a katolíci běsnili. To je přeci jasné, v kacířských Čechách je možné úplně vše. Kacířský král, co jiného bychom mohli od proradných kališníků čekat? Královražda jako vyšitá. Zrodila se konspirační teorie, která žila přes půl tisíciletí. Nakonec ji v roce 1985 vyvrátil vědec Emanuel Vlček, známý antropolog a lékař, který se zabýval mnohými tělesnými pozůstatky historických osobností.
Nezvratně prokázal nejmodernějšími metodami, že Ladislav Pohrobek zemřel na vzácnou formu leukémie a rakovinu kostí. Jednalo se o tzv. spící formu nemoci, kdy si člověk až do poslední chvíle příznaky vůbec neuvědomuje. Proto tak rychlá a nečekaná smrt. Pro rozumné lidi tím bylo Poděbradovo jméno očištěno. Ti ostatní věří konspiračním teoriím.
