Oldřichova knížecí družina
Tak jako ostatní vládcové a velmožové, měl i Oldřich svoji družinu. Při lovu, v mezních situacích, o které při této kratochvíli nikdy nebyla nouze, vnímavý kníže poznal skutečné charakterové vlastnosti každého člena. Lov s sebou přinášel mnoho nepředvídatelných okamžiků, na které bylo nutno okamžitě a hlavně správně reagovat. Kníže tak mohl posoudit, kdo při hrozícím nebezpečí zachová chladnou hlavu a na koho se může spolehnout. Členy družiny odměňoval dary, půdou či úřady. To, že uměli číst a psát, bylo samozřejmostí.
Jak si Šebíř získal oblibu knížete
Když uvážíme, že tehdy lov trval dlouho dobu a byl velmi namáhavý, pak čerstvě připravená lahodná pečínka z právě uloveného kusu pochopitelně přišla k chuti. A právě Šebíře si Oldřich syn, oblíbil pro jeho kuchařskou dovednost.
Kosmas o tom píše: „Býval první při ruce při zabíjení divokého kance; uměl mu uříznout ocas, očistiti jej a připraviti, jak to míval kníže rád, a podával jej pánu, jakmile přišel k jídlu. Proto mu prý kníže Oldřich často říkával:
»Šebíři, pravím ti upřímně: za tenhle lahodný zákusek zasluhoval bys biskupství.»“
Dá se tak přeformulovat známé rčení o tom, že „láska prochází žaludkem“ na „přízeň prochází žaludkem“.
Jak se mu kníže odměnil
A Šebíř „slynul chválou neobyčejné hbitosti, protože nad všechny co jich bylo na dvoře knížecím, vynikaje úslužností, konal svému pánu milou pilnou a věrnou, a proto tím milejší službu.
Krom toho „býval první při duchovních povinnostech a neméně horlivý v světských zaměstnáních“ – prostě spolehlivý v každém ohledu a tak se mu dostalo spravedlivé odměny. A protože při volbě biskupa měl hlavní slovo panovník, tak se Šebíř stal 29. června v pořadí šestým pražským biskupem.
Kosmas uvádí, že zemřel 9. prosince 1067. V občanském kalendáři má tento den svátek Vratislav.
