Možná si ještě pamatujete z Jiráskových Starých pověstí českých tu o velkomoravském knížeti Svatoplukovi a o třech prutech, pomocí kterých svým synům vysvětlil, jak se spojit dohromady a vyhrát, nebo alespoň neprohrát.
Příběh Horymíra a jeho věrného koně Šemíka zná asi každý, a to zejména díky zpracování této pověsti Aloisem Jiráskem v knize Staré pověsti české. Celou historickou událost však podrobně popsal již v 16. století Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české. Opírá se tato pověst o nějaký reálný základ? Podíváme se do Neumětel nedaleko Berouna ve Středočeském kraji. V této dnes poklidné obci najdeme symbolický Šemíkův hrob, který leží nedaleko původně gotického kostela sv. Petra a Pavla. Podle pověsti nechal Horymír, vladyka neumětelský, koňského přítele pohřbít před vraty svého dvorce a umístil na jeho hrob veliký kámen. Kde se však legendární Horymírova tvrz nacházela? Jednou z možností je právě místo, na němž stojí již zmiňovaný kostel. Ten byl totiž ještě v 19. století obehnán viditelnými valy. Mohl být tedy postaven na místě prastaré tvrze. Dnes však již po těchto valech nenalezneme žádné stopy.
Přišel totiž s tím, že seznam jmen legendárních českých knížat, Krokem počínaje, je ve skutečnosti úryvkem jakési básně či jiného textu, který až později začal být vykládán právě takto. Tím otřásl samotnými základy české státnosti a jako „nepohodlný živel“ se v roce 1968 rozhodl pro emigraci.
Strhující vylíčení bitvy na Turském poli je bezpochyby jednou z nejpůsobivějších „starých pověstí českých“. Tato bitva, součást tzv. lucké války, se odehrála, jak pověst v Jiráskové podání praví, mezi Čechy, vedenými „mírným a rozšafným“ knížetem Neklanem „bázlivého srdce“, a hrdými Lučany v čele s „bojechtivým, divokým a vášnivým“ Vlastislavem.