Rada Prahy 1 se jednomyslně vyslovila pro pojmenování parku na rohu Pařížské a Maiselovy ulice po Marii Schmolkové, které bylo v listopadu uděleno čestné občanství Prahy 1 in memoriam. Schmolková zachránila před druhou světovou válkou tisíce židů a dalších uprchlíků, v důsledku její dobrovolnické práce přijel do Prahy i Nicholas Winton. Schmolková zemřela během války v exilu v Londýně.
V druhé polovině devatenáctého století už bylo vojenským stratégům jasné, že městské hradby kolem Prahy jsou přežitek, kterým město ustrnulo ve středověku. Hradby již nechránily, proti dělostřelbě z okolních svahů neměly šanci, o čemž se Praha krátce před tím na vlastní kůži přesvědčila. Tento krunýř bránil v rozvoji výstavby, v rozvoji průmyslu. Město se dusilo a bylo třeba s tím něco udělat. V roce 1875 začaly hradby padat. Kdo tehdy prozíravě skoupil parcely za hradbami, byl nyní milionářem.
Děsivý hliněný obr, objevený císařem Rudolfem v dutině pod šibenicí, konečně ožil. Postaral se o to náhodně nalezený šém, v jedné z obručí, které svíraly jeho popraskané, hliněné tělo. Nejdříve spálil militaristu, maršálka Russworma, který se těšil, jak s golemem v čele armády půjde z války do války, a potom začal pustošit interiér místnosti. Nakonec však uklouzl po jedinečném leštidle na parkety, od alchymisty Honzy Skotáka z Hrdlořez a byl pracujícím lidem, který vtrhl do Hradu jak do Zimního paláce, přemožen. Nakonec se všichni radují, když se golem umoudří a začne místo ničení péct chleba.