Zbourání hradeb bylo první etapou. Netrvalo dlouho a přišla druhá fáze. Pražští radní se shlédli v širokých pařížských bulvárech a začali se dívat na úzké a křivolaké uličky s nevraživostí. Jejich zájem nesměřoval ani tak na Staré město, jako na pátou městskou čtvrť, která od roku 1850 nesla název Josefov. Židovské ghetto, které bylo pojmenováno po císaři Josefovi II. Právem, protože mimo desítky různých forem zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem, zrušil pro Židy i povinnost nosit na oděvu potupné žluté kolečko. Podobnost s jistým nařízením, které přišlo o sto padesát let později je čistě náhodná.
Josefov v té době byl chudinskou čtvrtí. Byla to směs ortodoxního judaismu a bídy. Dvě školy, radnice, jatka, nemocnice, márnice, devět synagog. Dvě tisícovky lidí na hektar a neúnosné hygienické podmínky. Žádná kanalizace. Pitná voda z kašny. Pokud byl v Praze spáchán trestný čin loupeže, policie šla téměř najisto do těchto míst, mezi Staroměstským náměstím a pravým břehem Vltavy Na Františku. Roku 1893, schválila asanační zákon říšská rada, i český zemský sněm. Realizací projektu byl pověřen Žid, doktor Augustin Stein. Pánové si asi nechtěli pálit prsty, zřejmě si ho vybrali i proto, aby měli případný malér na koho svést. Pan Stein to vzal z gruntu.
Stavební podnikatelé a spekulanti se už nemohli dočkat. Podpláceli, přemlouvali, zanechávali nenápadné obálky na stolech úředníků. S asanací se začalo ještě téhož roku. Nová zástavba, včetně kanalizace a vodovodu, začala v roce 1900. Nejednalo se ani tak o asanaci, jako o vymazání devadesáti procent Josefova z mapy Prahy. Langweilův model města z roku 1837, a snímky významného fotografa Jindřicha Eckerta, to je to jediné, co nám ze vzpomínek na Židovské město zůstalo. Bylo zlikvidováno přes tři stovky nemovitostí, někdy i naprosto zbytečně a nesmyslně. Pražská bohéma té doby protestovala marně.
Dnešní Pařížská ulice je jenom částí původně zamýšleného projektu. Měla končit až kdesi na Letné, prokopáním svahu. Dodnes lze zjistit, že Čechův most je na levém břehu o něco výše než na pravém. Byl totiž součástí projektu nekonečné Pařížské ulice. Z Židovského města zbylo do dnešních dnů jenom torzo. Ale i tento zbytek kdysi celého města stačí k tomu, aby byl obdivován turisty z celého světa.
