Marie Schmolková je opomíjenou hrdinkou předválečné československé politiky, svou aktivitou pomohla tisícům židů a dalším politickým uprchlíkům emigrovat před nebezpečím druhé světové války. Právě díky její aktivitě přijel do Prahy Nicholas Winton, který pak byl pověřen organizací dětských záchranných transportů. Příběh Schmolkové je však v Čechách i v Evropě dodnes málo známý.
„Neměla potomky, kteří by její odkaz opečovávali, čemuž se nyní věnují alespoň angažovaní historikové. Rozhodli jsme se tedy paní Schmolkové, která celý život žila v Kamzíkové ulici na Starém Městě, udělit čestné občanství a pojmenovat po ní dnes bezejmenný park,“ komentoval krok radnice starosta Pavel Čižinský.
Park na rohu Maiselovy a Pařížské ulice býval dříve zamčený, radní Petr Kučera se loni zasadil také o jeho otevření veřejnosti, když zjistil, že jeho uzamčení nemělo žádný pádný důvod. „Kde jinde by se slušelo pojmenování po hrdince a zachránkyni válečných židovských uprchlíků více, než v Židovském městě? Jsem potěšen, že mohu za Prahu 1 a se souhlasem Židovské obce tlumočit tento návrh hlavnímu městu a jeho místopisné komisi,“ říká k rozhodnutí rady radní Petr Kučera, který návrh předložil.
Čestné občanství Prahy 1 in memoriam bylo paní Marii Schmolkové uděleno 11. listopadu 2019. Ocenění převzal v Divadle Archa historik a dokumentarista Martin Šmok, který je jedním ze zakládajících členů Společnosti Marie Schmolkové, která se zasazuje o rozvoj jejího odkazu a vytvoření ceny za přínos v oblasti historického bádání, jež by nesla její jméno.
Marie Schmolková se narodila v roce 1893 do pražské židovské rodiny, v Kamzíkové ulici, v domě U Bílého vlka. V mládí navštívila tehdejší mandátní Palestinu a aktivně se zapojila do sionistického hnutí. V roce 1933 se stala členkou Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa (pomoc uprchlíkům prchajícím z Německa do Československa), v roce 1937 založila a dále sama vedla Comité Central – spojenou organizaci poskytující pomoc židům, křesťanským komunistům, sociálním demokratům a německým liberálním demokratům, přičemž pracovala z kanceláře v Jáchymově ulici. Rok poté se účastnila za ČSR konference v Évianu, kde nebyla přijata rezoluce odsuzující tehdejší chování Němců vůči židům a většina států neprojevila vůli přijímat uprchlíky.
Po uzavření Mnichovské dohody a okupaci Československa již byla situace kritická a protektorát se pokoušelo opustit statisíce židů a politických uprchlíků. Marie Schmolková tehdy sbírala důkazy pro mobilizaci veřejného mínění a rozesílala prosby o pomoc zahraničním velvyslancům v Praze a židovským agenturám v zahraničí. Velká Británie tehdy jako jediná nabídla, že přijme alespoň děti bez doprovodu.
Na vyslané prosby reagovali také humanitární pracovníci z Británie, především zástupkyně Britské komise pro uprchlíky z Československa Doreen Warrinerová, která později pověřila Nicolase Wintona zorganizováním tzv. dětských transportů, díky kterým válku přežilo 669 dětí z židovských rodin.
V březnu 1939 Schmolková odmítla emigrovat, pár dní po okupaci ji zatklo Gestapo. Po protestech členů vlády a velvyslanectví byla po dvou měsících propuštěna z pankrácké věznice, vězení se však podepsalo na jejím zdraví. V srpnu 1939 si Schmolkové všiml Adolf Eichmann, nacistický funkcionář a pozdější hlavní organizátor vyhlazování židů. Doporučil ji na pozici v Paříži, kde měla za úkol zefektivnit židovskou emigraci z Evropy do zahraničí, jelikož zhruba do října 1941 prosazovali nacisté nucenou emigraci židů z Evropy.
Z Paříže odjela Smolková do Londýna, kde v roce 1940 zemřela na infarkt, podle historiků zapříčiněný kombinací cukrovky s následky věznění a přepracováním. Na jejím pohřbu promluvil Jan Masaryk a pronesl slova: „S Pánem Bohem, Mařenko, spolehněte se na nás. Budeme svorni, budeme se mít rádi, zvítězíme a domů si vás odvezeme. Do té doby odpočívejte a duch Váš pomáhej nám ve společné svaté práci, pro mír, slušnost a svobodu.“
Místo jejího posledního odpočinku ale dnes není známé.
