Role syna slavného otce ho drtila. Mnohem raději by se živil hrou na klavír, ale povinnosti k vlasti, jejíž byl „tatíček Masaryk“ zakladatelem, ho dovedly na pole diplomacie. Politika ale způsobila jeho křehké psychice ty nejtěžší šrámy. A stála i za jeho smrtí, ať už si ji přivolal sám, nebo ho někdo zavraždil.
Jako by jeden z jeho citátů vystihoval i jeho smrt. Ani po desítkách let totiž není jasné, zda šlo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu. Jan Masaryk, diplomat a první poválečný československý ministr zahraničí, zemřel v noci z 9. na 10. března 1948 po pádu z okna svého služebního bytu v Černínském paláci.
Životní osudy novináře, spisovatele a politického pracovníka André Simona jsou vlastně jedním velkým paradoxem. Komunista popravený komunisty měl v sobě ducha tak dobrodružného, že jeho osudy částečně posloužily jako předloha k filmu Casablanca. V životě samotném mu ale zřejmě byl spíš ke škodě.
Rada Prahy 1 se jednomyslně vyslovila pro pojmenování parku na rohu Pařížské a Maiselovy ulice po Marii Schmolkové, které bylo v listopadu uděleno čestné občanství Prahy 1 in memoriam. Schmolková zachránila před druhou světovou válkou tisíce židů a dalších uprchlíků, v důsledku její dobrovolnické práce přijel do Prahy i Nicholas Winton. Schmolková zemřela během války v exilu v Londýně.
V dnešní ulici Jana Masaryka se psaly dějiny. Ve vile Osvěta žila rodina prvního československého prezidenta a narodil se tu i Jan Masaryk, podle kterého je nedlouhá ulice pojmenována. Ve vedlejší vile žila rodina vynálezců.