Vila Osvěta je budova v ulici Jana Masaryka 165/18 na pražských Vinohradech. V letech 1886-89 tu bydlel Tomáš Garrigue Masaryk se svou ženou Charlotte a zde se také 14. Září 1886 narodil jejich syn Jan, pozdější československý ministr zahraničí.
Jméno dal vile v roce 1871 její majitel, spisovatel a vydavatel měsíčníku Osvěta Václav Vlček. Profesor Masaryk mu pomáhal při zakládání i rozvíjení tohoto časopisu a rozešli se až po roce 1889 z důvodu různého názoru na pravost rukopisů královédvorského a zelenohorského.
Pobyt Masarykových ve Vile Osvěta připomíná pamětní deska, byla umístěna na vjezdové bráně roku 1946 za přítomnosti Jana Masaryka. U příležitosti 120. výročí jeho narození byla na bráně 14. září 2006 slavnostně odhalena pamětní deska s jeho bustou a vyrytým citátem „Pravda vítězí, ale dá to fušku.“ Je dílem akademického sochaře Jana Bartoše.
Vedlejší vila je spojena se jménem bratří Fričových
Bratři Josef Jan Frič, původně Josef Alexandr Frič (1861 – 1945) a Jan Ludvík Frič (1863 – 1897), synové spisovatele, novináře a politika Josefa Václava Friče (1829 – 1890), založili v roce 1883 v bývalé usedlosti Horní Perucka (na tehdejší adrese Čelakovského čp. 73/14) malou firmu „Josef a Jan Frič – dílna pro přesnou mechaniku“, ve které vyráběli astronomické a měřicí přístroje. První soustruh dovezli z Berlína a nedlouho poté rozšířili výrobu o geodetická, vojenská a důlní měřidla. Zaměřili se i na výrobu cukrovarnických měřicích strojů, jejich polarimetr na stanovení přesné koncentrace cukru v roztoku byl přijat v USA za úřední normu. Po pěti letech byla usedlost zbořena a firma přesídlila se svými třemi dělníky a třemi učedníky do pronajaté vily na dnešní adrese Jana Masaryka 195/20, vedle vily Osvěta.
Po roce 1891, kdy sklidili úspěch na Jubilejní výstavě, zakoupili a přestavěli sousední prázdný dům čp. 233 (Americká 3) a změnili postupně výrobu z dílenské na tovární. K výrobě přístrojů v oboru jemné mechaniky, geodetických a polarizačních, přidali výrobu kontrolních přístrojů pro technickou praxi – teploměry, tlakoměry, bareoskopy a další. Roku 1896 přijali velkou zakázku od firmy Škoda na mířidla pro pevnostní děla, to už závod zaměstnával 40 dělníků a výrobky vyvážel i do zahraničí.
Roku 1897 zemřel Jan Frič po akutním zánětu slepého střeva. Josef Frič tehdy přijal bratrovo křestní jméno a rozhodl se splnit jejich společný sen a postavit observatoř. Zvolil místo nedaleko Prahy v Ondřejově, odkud pocházel jejich rod z matčiny strany. Frič hvězdárnu využíval sám nebo se svými přáteli, roku 1928 při výročí vzniku Československa ji daroval Karlově univerzitě. Josef Jan Frič rozšířil výrobu o lékařské přístroje, průmyslové teploměry a letecké palubní přístroje. Vyvinul novinku – analyzátor kouřových plynů pro kontrolu provozu kotelen, elektráren a tepláren, v letech 1914 a 1922 dal rozšířit a přestavět dílenské a tovární budovy podle návrhu Jaroslava Pelce a roku 1930 stavební firma Brázdil a Ješ ve vinohradské továrně přistavěla funkcionalistické druhé patro dvorního křídla.
Po smrti Josefa Jana Friče firmu velmi nerad řídil jeho syn Josef Frič (1900 – 1973), který se lépe cítil v roli básníka. Záhy ale přišel Únor, Frič se z ředitele stal obyčejným úředníkem. Fričův podnik byl prakticky rozdělen mezi Meoptu Košíře a Metru Blansko.
