Po osmnáctém, aristokratickém století nastoupilo století měšťanské a nová společnost občanská, vyčerpaná napětím revoluce a útrapami válek, žila klidný, nenáročný a domácký život v rodinné pospolitosti a přátelské družnosti.
Němčina byla tehdy všudypřítomná. Na úředních listinách, vývěsních štítech, v učebnicích, v kancelářích. Na vojenských cvičištích, u soudů, na železnici. Zkrátka všude. Kdo tehdy, na počátku devatenáctého století, mluvil v Praze česky? Služky na tržištích, prodavačky z venkova, možná nějaký vykulený studentík, který ještě nezapomněl, kdo ho naučil slabikovat. Čeština byla opravdu Popelkou, která dostala první šanci.