Ženíšek

Každý člověk vzpomíná jinak. Pokud dlouhodobě vyrazí do světa, třeba za prací. Nebo za dobrodružstvím. Nebo do exilu, což už je naštěstí minulostí. Někdo si vezme oblíbenou knihu, někdo album, někdo obrázek, který pak visí na tom nejdůležitějším místě. Nebo obrázkový kalendář po babičce. Stačí ho jen otevřít a vzdálený hluk velkoměsta utichne. Uvidíte před očima líbezné baroko jihočeské vesnice. Kvetoucí lípy, bzučící včely a u můstku přes potůček se na vás dívá utrápená socha světce. Nebo vonící, čerstvý chleba, který nenajdete nikde jinde než doma. Také to může být sedlák s cepem, na mlatě za humny, nebo kdysi za vozovou hradbou. Zdá se vám tento úvod příliš nostalgický? Budiž, ale žil pouze jediný malíř, se kterým se vám tato cesta v čase může podařit.