zavřít mapu
Nepříjemný úřední výkon, který nelze obejít. Zkrátíme ho tedy na minimum. Žádné velké city, ani smutek nejsou zapotřebí. Bezejmenný tulák. Vlastně je ho škoda. Skicák, který u něho našli, je plný kresbiček lidí i ulic, které se dají poznat. Padova je krásné město a on byl nesporný talent. Jistě neměl zapotřebí žebrat. Není to žádný otrhanec. Jeho boty i šaty by sice už naléhavě potřebovaly vyměnit ale … Vlastně je to jedno. Zkrátka umřel, i když je to mladý člověk. Osud. Neshledávám cizí zavinění. Pohřeb na náklady obce. Bez náhrobku a květin. Budiž, kněze dostane. Jsme přeci křesťané.
Tak nějak se to mohlo odehrát. A také pochopitelně úplně jinak. Básník Julius Zeyer, který byl do záhadného zmizení anonymního malíře zřejmě zasvěcen, si vzal svoje tajemství do hrobu. Ten malíř se jmenoval Josef Tulka. Možná si na něho vzpomenete. Ve filmu Mikoláš Aleš ho ztvárnil herec Václav Voska. Byl to film z roku 1951, což nepotřebuje další komentář. Na druhou stranu se v tomto filmu můžeme setkat s celou generací malířů Národního divadla. Ženíšek, Tulka Schikaneder, Chittussi. Všem vyjmenovaným můžeme projevit úctu a položit květiny na jejich hrob. S výjimkou Tulky. Jeho život skončil pro okolní svět v osudném roce 1882. Posledním místem pobytu byla italská Padova a jeho konec je dodnes tajemstvím. Zmizel beze stopy. V necelých 36 letech.
Narodil se v lednu 1846, v Nové Pace. Gymnasium vystudoval v Jičíně a malířská studia u vynikajícího malíře pražské Akademie, Josefa Matyáše Trenkwalda. Malířská studia prožil s kručícím žaludkem a první trochu slušný výdělek nalezl u konkurence. Ve fotografickém závodě H. Eckerta na Újezdě v Praze, kde retušoval a koloroval fotografie. Zde navázal milostný vztah s dívkou, který trval déle než šest let a skončil až jeho záhadným koncem. Stejně jako Máchova Lori, i tato dívka přežila svého milého, dokonce o neuvěřitelných šedesát let. Učitel kreslení, to tehdy nebylo žádné velké terno, rozhodně ne na penězích a tak Tulka hledal příležitosti.
Na doporučení profesora Trenkwalda získal zakázku na výzdobu Thunovského paláce. Honorář byl natolik tučný, že mohl vyrazit na zkušenou. Procestoval jih Evropy a vrátil se do Prahy právě včas, aby se zúčastnil soutěže o výzdobu Národního divadla. Lunety se vydařily, ale neměly dlouhého trvání. Požár Národního divadla Tulku zlomil. To ještě netušil, že malby přežily pod vrstvami sazí a byly později obnoveny. Přesněji v padesátých letech dvacátého století. V záchvatu zoufalství zničil všechny své skicy i další práce, a byl rozhodnut vstoupit do kláštera kdesi na Moravě. Nakonec však odcestoval do Terstu, který byl tehdy ještě rakouský a odtud do Padovy. Ještě oznámil rodině, že si to s klášterem rozmyslel a že se vrátí. Zde jeho stopy mizí navždy.
