Jeho obrazy křehké krásy žijí dodnes. Claude Monet a jeho lekníny

Cestující třetí třídy si protírá nevěřícně oči. O takovém luxusu se mu v podpalubí může jenom zdát. A ty obrazy. Skuteční mistři. Najednou mu jeho skicák a uhel připadají docela směšné. Naštěstí slečna, která ho doprovází, má o jeho umění jiné mínění. Její prachatý snoubenec si někde v salonu masíruje svoje dolarové ego a ona? Nechá se tím mladíkem vymalovat. Tak, jako na jeho obrázcích. Šaty k tomu nejsou zapotřebí.

Velmi něžná a smyslná scéna z oscarového velkofilmu Titanic. Ten nyní náhle rozpačitý malíř před chvílí obdivoval krásný obraz s lekníny. Claude Monet, francouzský impresionistický malíř si to plně zasloužil. Je to už zralý umělec. V době, kdy se Titanic vypravil na svoji první a současně i poslední plavbu mu již bylo přes sedmdesát let. Jeho obraz s lekníny, který byl v kajutě bohaté Rose, se stal terčem hnidopichů. Ti tvrdili, že je to filmový omyl, v době, kdy Titanic vyplul, nebyl tento obraz prý ještě namalován. O tom by se dalo stále diskutovat.

Kubišta, kubista už od narození, bavil se slovní hříčkou básník Apollinaire

Malíři odjakživa malovali to, co viděli očima. Realitu. Tu stačilo namalovat jenom jednou a bylo vymalováno a to doslova. Nač to samé malovat znovu? Teprve v druhé polovině devatenáctého století, nastoupil nový umělecký směr, a Claude Monet byl jeho zakladatelem.

Tomu směru se říká impresionismus, podle obrazu, Impression soleil levant (Imprese, východ slunce, z roku 1874). Imprese, od slova dojem. Obraz okamžiku, zachycený nikoliv tím, co dopadá na sítnici, ale tím, jak tento obraz vyhodnotí mozek malíře. Katedrála v Rouenu, zachycená ráno, v poledne, večer. Za slunečního svitu i v dešti. Dvacet osm obrazů téhož, rozptýlených nyní po celém světě.

Chtěl, aby červená zněla jako zvon, a když to bylo málo, přidal jí ještě víc a další barvy, než byl spokojen

Monet se narodil v listopadu 1840. Jak už to bývá, rodiče neměli radost, že se jejich syn rozhodl pro nejistou dráhu umělce. Raději by pro syna něco seriózního. V roce 1861 mladý umělec narukoval do armády a byl převelen do koloniálního Alžírska. Jeho otec, který měl zřejmě potřebné styky na vyšších místech, synovi nabídl, že ho z vojny vyreklamuje, pokud se vzdá malování. Monet však byl, naštěstí pro milovníky malířství, tvrdá hlava a nepovolil. Raději si na vojně uhnal tyfus, který byl i propustkou z armády.

Následující život je téma pro historiky umění. Nám bude stačit, když se vrátíme k jeho leknínům. Těch obrazů s lekníny bylo asi 250. Ano, čtete správně, Téměř čtvrt tisícovky obrazů hladiny rybníka v Giverny. Třicet let práce, od realistického zpodobnění, až po čistě abstraktní. To bylo v době, když se již plně rozvinul šedý zákal a Monet maloval více po paměti. Můžeme si tedy vybrat, na jaký obraz se vlastně hrdinové našeho příběhu dívali. Claude Monet zemřel, již úplně slepý, 5. 12. 1926. Jeho obrazy křehké krásy však žijí dodnes.