Zmíníme se nejdřív o zahradní restauraci Dívčí skok, též U Veselíka zvané. Její historie je tak zajímavá, že si ji schováme jako samostatnou kapitolu někdy do budoucna.
Prozradím jen, že v tuto dobu mají otevřeno o víkendech mezi 10. a 18. hodinou, na čepu v okýnku dostanete mj. svijanská piva v cenovém rozmezí 35 – 42 korun.
O kus dál po proudu Šáreckého potoka je Čertův mlýn, někdy též Tučkův. Jeho jádro pochází ze 17. století, od poloviny 19. století až asi do roku 1945 tu byla hospoda.
Právě v těchto místech měl podle Dalimilovy kroniky naslouchat Ctirad proradným slovům Šárky. Tato pověst je zaznamenána už u Kosmase, Dalimilova lokace je ale nejspíš vycucaná z prstu. Ostatně proč se Šárce říká Šárka se neví, možná je to od slova šarý, šerý, temný. Prý se tu často přepadávalo a za války třicetileté tu řádili známí Petrovští.
V roce 1893 otevřel ve mlýně František Kaiser výletní restauraci. Kaiser již byl hostinským u České koruny na Královských Vinohradech a pak si přibral ještě hospodu U Virlů na Karláku; energie mu vydržela do roku 1902. Pro chod podniku bylo velmi důležitou událostí, když bylo roku 1913 na přilehlé louce otevřeno přírodní divadlo. Hostinec fungoval pod různými podnikateli až do 50. let minuvšího století.
Přejděme z Liboce do Vokovic – dalším hostinským zařízením pro výletníky byla Hůlova restaurace v usedlosti Želivka. Tento dvůr středověkého založení sloužil premonstrátům ze Strahova, jméno tedy dostal nejspíš jako připomínka kláštera v Želivi. Budovy jsou dnes v soukromých rukách a zdá se, že proběhla jejich zdárná rekonstrukce.
Kousek za mostkem se dostaneme do Dejvic, ovšem není to historická hranice, ale vytvořená v roce 1960. Nejprve nás přivítá měnící se usedlost Vizerka. Nebušický objekt čp. 1 (dnes Dejvice 2299) pocházel z počátku 19. století, dnes se tu klube nový dům. Za první republiky tu byla oblíbená kavárna U Hrušků, nápis byl na její dřevěné zdi patrný ještě tak před patnácti lety. Tady vám ještě nedávno půjčili klacek, prodali buřta a mohli jste si udělat romantiku, jaká v Dejvicích často nebývá.
Kus po proudu zahlédneme přes potok a mokřinu ruiny Velké Pachmanky. Pachmanka a Vizerka byly původně vinice a viničné usedlosti. O původu jména nevíme nic, Pachmanka je na starších mapách (ještě za první republiky) značena jako Puchmanka. V letech 1815 až 1855 byla ve Velké Pachmance škola, do které chodily děti nejen z Nebušic, ale i ze Střešovic. V roce 1831 se tu učilo 109 dětí. (Na kopci v Nebušicích při Nebušické ulici, proti tenisovým kurtům, se nachází mladší Malá Pachmanka čp. 93. Obě Pachmanky vlastnil v druhé polovině 19. století Julius Beránek.)
Zbývá nám ještě nakouknout ke studánce Roztočilce a hnedle zahnout doleva po trámové cestě k Jenerálce.
A výlet je hotov!
Zdroje: Barbora Lašťovková: Pražské usedlosti, Tomáš Dvořák: Pražské výletní restaurace
