Trochu nezvyklý začátek pro tip na výlet, ale byl nezbytný. Cílem je Kouřim. Malé městečko, asi dvacet kilometrů na západ od Kolína, má prastarou minulost. Od mladší doby kamenné, přes keltskou minulost, i slovanské hradiště kmene Zličanů. Uplynulo dalších pět století, a přišel král železný a zlatý. Zakladatel měst a nejen v pohraničí, jak je vidět. Založil město, jen o kousek dál od místa, kde stávala Stará Kouřim. V roce 1260 i kostel sv. Štěpána. Vystavět středověké město bez kostela bylo nemyslitelné. Začali jsme však hudbou a vrátíme se tedy k hudbě. Ve zdejším kostele nalezneme skutečnou raritu. Podzemní kryptu či kapli, chcete-li. Osmibokou kapli svaté Kateřiny. Hlavní světice, kterou o sto let později uctíval především král Karel IV. Kaple, ve které je vyobrazeno její umučení. Uprostřed kaple nalezneme kamenný sloup, který symbolizuje Krista, jako Strom života a je nejstarší v kontinentální Evropě.
Na hvězdicové, osmiboké klenbě, nalezneme 24 andělů, hrajících na tehdejší hudební nástroje. Je to stejně zvláštní, andělé, a hrají na nástroje, vymyšlené člověkem. Možná, že se tím chtěli více přiblížit k pozemskému světu. Nabízí se i jiné vysvětlení, mnohem prozaičtější. Je to teprve sedm let, co zemřel král Václav I. S tímto králem vlastně do Čech přišla gotika. Nejen jako stavební sloh, ale i jako symbol rytířství, turnajů, hudby a poezie. Hlavně hudby. Vyobrazení andělů, hudebníků, jako svědectví doby. Malíř musel být dvorským služebníkem, účastníkem těchto slavností či hostin. Je to vlastně docela bohatý orchestr, takový počet. Malíř si dokonce neodpustil jednu zlomyslnost a tou byla malba anděla, hrajícího na dudy. Není to tak nevinný, hudební nástroj, jak by se na první pohled zdálo. Odjakživa byl atributem ďábla a inkvizici se dudy zkrátka nelíbily. Pomocí hry na dudy lákal ďábel čarodějné ženy na sabat, ke kterému se slétaly o Valpružině noci, či o noci filipojakubské.
V ďábelském provedení se měchy vyráběly z kůže mrtvých koček, a píšťaly z provrtaných, dlouhých kostí. Tato podzemní kaple je skutečnou kuriozitou, která rozhodně stojí za vidění. Mohla zřejmě i sloužit jako depozit relikvií, před jejich převezením a definitivním umístěním v Praze. Hodila by se. Karel IV. byl vášnivým sběratelem relikvií a kde jinde je ukrýt, než v kapli, která je příbytkem světice, kterou zbožňoval. Ale ať už je to jakkoliv, malíř obrazů na této klenbě měl blíže ke královskému dvoru než k bohu. Kostel svatého Štěpána vyhořel ve své historii devětkrát. Snad se ďábel snažil zničit hanlivé zobrazení jeho nástroje v andělských rukách, tímto způsobem, když už do kaple neměl přístup. Naštěstí pro nás se mu to nepovedlo.
