Do Hostivice se cyklista dostane v zásadě čtyřmi cestami. První vede z Ruzyně polnostmi k hostivickému hřbitovu a nádraží. Druhá cesta je parádní cyklostezka, která vychází od řepského kláštera a vede k železniční zastávce Sadová. Třetí cesta vede přes Zličín a Sobín. Čtvrtá cesta je trochu drsná – prostě po karlovarské výpadovce; tuhle cestu si lze trochu ulehčit různými souběžnými cestami, třeba silnicí ve skladovém areálu.
Hostivice vznikla zřejmě přesídlením obyvatel z podhradí Pražského hradu, které Přemysl Otakar II. vystěhoval při budování pražské Malé Strany. V době kolonizace porůstal území Hostivice les zvaný Hostivec, který vystěhovaní měšťané přeměňovali na pole. Ves tvořilo několik dvorců pražských měšťanů a kamenný kostel sv. Jakuba. V 16. století se postupně jednotlivá hospodářství spojovala do větších celků a v roce 1601 získal Hostivici krajský hejtman Gothard Florián Žďárský rytíř ze Žďáru.
Kostel svatého Jakuba existoval už v roce 1277, kdy je uveden v nejstarší písemné zmínce o Hostivici. Na jižní straně chrámové lodi je dokonce dochováno románské kvádříkové zdivo. Současný vzhled kostela je výsledkem mnoha přestaveb v průběhu staletí, nejvíc byl kostel poškozen za třicetileté války, kdy z něj zůstaly zachovány pouze zdi.
Hostivický zámek, který se nachází na Husově náměstí v centru města, postavila Johana Eusebie Barbora hraběnka Caretto-Millesimová v letech 1689–97 jako jednopatrovou raně barokní stavbu. Do současné podoby zámek přestavěla Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská v letech 1732–34 podle projektu dvorního toskánského architekta Václava Špačka a za řízení políra Jana Jiřího Bauera.
Od druhé poloviny 18. století zájem o zámek upadal a postupně byl přeměněn k bydlení zaměstnanců tachlovického císařského velkostatku. Za správy Československých státních statků a později JZD Hostivice se stav natolik zhoršil, že byla zvažována jeho demolice. Zachránila ho náročná rekonstrukce v letech 1977–83.
V současnosti zámek slouží jako sídlo městského úřadu. V přízemí v bývalé kapli se konají výstavy a centrální hala je využívána ke koncertům vážné hudby.
Přesně ve středu osy mezi hostivickým zámkem a farou stojí 9 metrů vysoký mariánský sloup, rovněž stavba Anny Marie Františky velkovévodkyně toskánské. Na vrcholové desce nacházíme ze strany k zámku plastickou kopii oltářního obrazu z kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Ze strany k faře je znázorněna Panna Marie Polická. Velkovévodkyně toskánská tak v Hostivici připomněla mariánský kult z Horní Police na Českolipsku, jiného svého panství. Stará poškození soch a chybějící atributy způsobily, že není zcela jisté, které světce sochy představují. Nejpravděpodobněji jde o sv. Vavřince, sv. Kateřinu, sv. Víta a sv. Floriána.
Na území Hostivice se nacházejí a nacházely barokní kaple poutní cesty, spojující klášter v Hájku a pražské Hradčany.
XI. kaple stojí téměř pod mostem, přesněji druhým mostem na trase Praha – Hostivice, tedy u samého začátku dálnice D6 u ulice Na Hůrce, těsně u hranice s Ruzyní. XII. Kapli najdeme poblíž Peterkova mlýna při cyklostezce z Řep. Dříve stávala při frekventované karlovarské výpadovce. I to vedlo k jejímu špatnému technickému stavu a k porušené statice. Z tohoto důvodu byla v roce 2021 rozebrána, zrestaurována pískovcová koruna a o asi 300 metrů přesunuta na nové místo, kde byla znovu sestavena. Znovu vysvěcení kaple proběhlo v neděli 1. května 2022.
Další hostivické kaple už nestojí, třináctá kaple byla zbořena v 50. letech minulého století, čtrnáctá už roku 1878, patnáctá zanikla také už v 19. století.
Osvěžit se může cyklista v Hostivici leckde. Já zvolil nádražní hospodu – dnes Tankovnu Lokálka. Taky se jmenovala U kaštanu, U Hamouzů (v letech 1912 až 1931 tu pivo čepoval Bohumil Hamouz), Sport. Hostinec vyrostl v místě někdejších stájí pro koně koněspřežné dráhy. A zmíním ještě jednoho legendárního výčepního, v letech 1936 – 1950 tu vládl Antonín Kopejtko, když podnik spadl pod RaJ Praha-západ, působil tu jako vedoucí. Dům byl po roce 1989 navrácen do majetku Benediktinského arciopatství v Břevnově. Restaurace byla zrekonstruována z bývalého sálu hostince, ten se nacházel v dezolátním stavu a prošel celkovou rekonstrukcí. V některých částech byly ponechány odhalené zdi původních stájí. Znovuobnovenou restauraci otevřeli v červnu 2016 a jako zákazník jsem tu byl nadmíru spokojen.
Hostivické nádraží vzniklo se stavbou Buštěhradské dráhy roku 1863, zajímavější je ale zdejší železniční depo, postavené kolem roku 1872. Jde o autentickou ukázku drobné drážní architektury. Zděná budova depa se nachází v jihovýchodní části areálu u železničního přejezdu. V současné době je objekt ohroženou památkou, v roce 2019 mělo dokonce dojít k demolici, budovu však zachránila petice. Objekt je zapsaný v památkovém katalogu, není ale památkově chráněný.
Nedaleko od depa se nachází budovy kasáren, postavené roku 1912. Dnes je tu soudní spisovna. V areálu je sportovní hřiště a dva pomníčky na paměť obětí výbuchu u muničního skladu.
Po druhé světové válce byly Velitelstvím dělostřelectva Hlavního štábu čs. armády zřízeny první dva jednoměsíční pyrotechnické kursy. Teoretická výuka probíhala v prostorech Vojenského technického ústavu v Praze a praktická část na okraji Prahy poblíž Hostivic, v areálu prvorepublikové vojenské Zemské zbrojnice č. I, za okupace fungující jako policejní muniční sklad. Zde se nacházelo skladiště různých druhů munice, zejména německé výroby, svezené sem ze středních Čech.
Osudného 13. září 1945 odjelo 20 frekventantů 2. pyrotechnického kurzu nákladním automobilem do Hostivice, aby zde pokračovali v praktickém výcviku v ničení munice.
Ve 14.45 hod nastal z dodnes nezjištěné příčiny mohutný výbuch munice na demonstračním stolku. Na místě bylo usmrceno 12 důstojníků a další 2 podlehli svým zraněním v nemocnici SANOPS na Smíchově, čtyřem těžce zraněným frekventantům kursu zůstaly trvalé následky, jeden byl zraněn lehce. Nečekaný výbuch přežili bez následků pouze dva frekventanti.
Dnešní město (povýšeno roku 1978) vzniklo postupným sloučením čtyř vsí, které dodnes tvoří jeho územní části: Hostivice, Litovice, Břve a Jeneček. Loni tu žilo 8777 obyvatel v 2238 domech.
Ve středověku se nacházely v okolí Hostivice ještě další vsi, které postupně do třicetileté války zanikly. Peterkův mlýn je vlastně poslední stavbou z původní vsi Hradiště (nebo též Hradištko). V 17. století Hradiště zaniklo, zbyl z něj jen mlýn, který své jméno získal po mlynáři Václavu Peterkovi. Ten zde hospodařil od roku 1705.
Byly tu také vsi Valov a dvůr Nejdek, není zcela jasná jejich poloha.
Pro zajímavost – místní jméno Hostivice, které znamenalo Hostivítovu ves, je jednotného čísla. Lingvistka Anna Černá jmenuje názvy Hostivice a Prčice jako příklady názvů, které mohou mít jak tvary čísla jednotného, tak množného. K tomu připomíná, že „bývá obvyklé, že místní tradice jednu z možností výrazně upřednostňuje.“
Zdroje Jiří Kučera; Wikipedie; Karel Ludvík, stránky Mezinárodní asociace pyrotechniků
