Na počátku roku 2022 jsme si připomněli již 160. výročí založení tělovýchovné organizace Sokol (1862). Jeho historii a některé aspekty vztahující se především k československým ozbrojeným složkám přibližuje výstava Tyršova sokolská brannost.
Expozice čítá celkem 22 panelů, které textovou i obrazovou formou zmiňují klíčová sokolská témata s důrazem na průnik historie organizace a československých, respektive českých dějin a vztah k ozbrojeným silám a složkám.
Armáda i sokolské hnutí vždy bojovaly za stejné principy: za svobodu republiky, její suverenitu a demokracii. Sokolové se aktivně zapojili do československých legií v první světové válce. Nebýt Sokola, nebylo by československých legií a možná by ani Československo nevzniklo – i takto se dá zhodnotit význam České obce sokolské. Československé legie měly dokonce sokolský řád a zavedly sokolský pozdrav Nazdar!
Sokol také přinesl kromě tělesného cvičení našemu národu ještě něco jiného: vedl své svěřence k úctě k vlasti a národním tradicím. Oběti přinesli sokolové i v odboji při ohrožení nacismem. Úspěšný útok na Reinharda Heydricha v květnu 1942 se československým parašutistům povedl díky pomoci odbojářů, což opět ve velké míře byli sokolové.
Autor výstavy, plukovník Michal Burian, se zaměřil také na osobnost Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola. „Byla to vpravdě renesanční osobnost člověka, který je dnes spojován právě se založením Sokola – ale byl to i filozof, zakladatel naší výtvarné kritiky, významně se podílel na dnešní podobě Národního divadla. Člověk mnoha profesí i talentů.“
Tyrš budoval Sokol i jako skutečnou budoucí armádu českého národa, státu. Když v roce 1912 budoucí premiér ČSR Karel Kramář přihlížel průvodu sokolů Prahou, kterých tehdy šlo asi 17 tisíc, přiklonil se k němu britský novinář a pronesl: „Tohle nejsou gymnasti, to je armáda…“
Kramář tehdy vizionářsky odpověděl: „Dostanou-li odpovídající zbraně, mohli by v budoucí evropské válce něco znamenat.“ Nejenže něco skutečně znamenali, ale přispěli k vybudování celého demokratického státu, jehož idea žije dodnes.
Zdroj: VHÚ Praha
