Jak se to všechno stalo? Náš pan učitel kreslení totiž neznámkoval jen do čísla 5, ale v jeho hodnocení se objevovaly i šestky, a to za zvlášť, z jeho pohledu, nehorázné výstřelky žáků. Samozřejmě, že před vysvědčením musel známky upravit, aby vše odpovídalo zákonu, ale do svého archu a našich žákovských knížek šestky psal.
Vzpomínám si na jednu. Měli jsme přinést z domova hrušku a jablko, které měly sloužit jako předloha k našemu „výtvoru“. Já jsem měl o velké přestávce hlad a tak jsem ovoce zkonzumoval. Když na to pan učitel přišel, okamžitě si mne zavolal a do žákovské knížky napsal poznámku: „Sežral o přestávce model, píši 6.“ Šestku jsem pak dostal ve čtvrtletí ještě jednu, už nevím za co, a k tomu čtyřku, protože jsem nebyl výtvarně nadán.
Jak už to u nás bývá, přišlo na školní inspektorát udání, a tak se do školy vypravil tajně inspektor, aby zjistil, jak to s těmi šestkami je. Shodou okolností nebyl pan učitel pro nemoc přítomen, ale jeho archy ležely na stole. Když inspektor viděl u mého jména známky 4, 6, 6, zkolaboval a museli mu přinést vodu.
Takže jsem vlastně „světovým rekordmanem“, neznám totiž nikoho, kdo by měl průměr známek vyšší než 5, v mém případě 5,33. Na pana učitele přesto s láskou vzpomínám, a ani po návštěvě inspektora nepřestal šestky dávat, i když je už do oficiálního archu nepsal…
Zdroj: autorský text
