Covidový rok jste označil za ochutnávku toho, jak by mohla vypadat práce v budoucnosti. Jak, kromě toho, že budeme pracovat na dálku, z domova?
Práce z domova byla dlouhodobě, a to nejen před pěti, dvaceti, sto lety, považována za výsadu. Před covidem se home office povoloval jen spolehlivým lidem, kteří se dokázali sami řídit. To se teď stalo 30 procentům populace. Práce se nám čím dál více integruje do života, můžeme ji vykonávat individuálněji, jednotlivě, na dálku, ne společně ve fyzických týmech. Po člověku se chce jiný typ práce než před dvě stě lety, kdy dělal robotickou práci dnes nahraditelnou robotem. Řeklo se mu, co má dělat, a on to tak od rána do večera dělal. Teď se naopak čeká kreativita, inovativnost, self-management.
Někteří zaměstnavatelé ale pořád nevěří, že jsou lidé sebeřízení schopni, a home office stále umožňují jen neradi.
Korona nám ale ukázala, že to překvapivě funguje. Ekonomiku jsme loni až na výjimky uzavřeli a HDP nám spadl o pouhých 5,6 procenta. Stále jsme produkovali více než 90 % toho, co za normální zdravý rok. Hrubý domácí produkt se stal skutečně „domácí“, protože 30 procent z něj jsme dělali doslova a do písmene z domova.
Jaké nároky na nás bude práce v budoucnosti klást?
Člověk se musí stát šéfem sebe sama. Specializace, která nás v jednotlivých oblastech dovedla tak daleko a k takovému bohatství, nám najednou dala pocítit svá úskalí. Některé specializace kvůli karanténě přestaly fungovat. Třeba gastronomie. Najednou byli lidé nuceni si alespoň částečně zase začít sami vařit.
Iva Vokurková
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 11/2021, který vyšel 29. dubna
Zdroj: A11
