Sochu i její nový podstavec dopravil do muzea historický exemplář nákladního automobilu Praga V3S z roku 1953, který dobou své výroby paradoxně předčil stáří samotného díla.
Myšlenka symbolického návratu díla do Turnova se zrodila z jednání ředitele muzea Jana Prostředníka a předchozího vedení Oblastní galerie; stávající ředitel instituce Filip Suchomel pak potvrdil dlouhodobou zápůjčku díla do konce roku 2027.
Monumentalita třímetrového objektu předurčila jako nejvhodnější místo pro jeho osazení atrium muzea, kde výrazný objekt vyzní nejen jako vizuálně atraktivní středobod celého areálu, ale zároveň jako důstojné a lákavé pozvání do útrob horolezecké expozice, kam jako dílo jednoho z předních představitelů českého pískovcového lezení přirozeně vede kroky návštěvníků.
Sochař Valerián Karoušek (1929 v Turnově – 1970 pod Huascaránem) se nejprve učil zámečníkem v Mladé Boleslavi, pak studoval na odborných školách v Turnově a Jablonci, poté v letech 1947–53 na AVU u prof. Jana Laudy. Od roku 1957 byl členem skupiny M 57 tvořené především z absolventů AVU, včetně jeho bratra Ladislava. Ve svém uměleckém projevu se začal záhy v 50. letech odvolávat na Otto Gutfreunda a na sochařské umění starého Mexika ve svých polychromních sochách. S úspěchem se účastnil výstavy Expo ´58, v 60. letech se jeho projev výrazně proměnil, začal přecházet do abstrakce a vedle pálené hlíny a sádry se mezi jeho obvyklým materiálem objevily průmyslově vyráběné komponenty, laminát, svařoval konstrukce z drátů, plechů apod., a naopak – snad vzhledem k blízkému vztahu ke skalám – zasazoval do svých konstrukcí neopracovaný kámen.
Jeho horolezecká záliba se mu ale stala osudnou, když zahynul spolu s ostatními členy horolezecké expedice Peru 1970. Některé z jeho projektů dokončil a instaloval jeho přítel sochař Jiří Novák (např. Stabil / Vzlet II., 1972, nebo Aeskulap, známý jako Pocta Janu Palachovi, 1973).
Zdroje: Muzeum Českého ráje Turnov + Wikipedie
