Třískův život plný zvratů skončil pádem z Karlova mostu

4.11.2021
Jitka Kačánová

Pár hodin před první klapkou posledního filmu, ve kterém měl hrát, spadl z Karlova mostu do Vltavy a o několik dnů později svým zraněním podlehl. Policie sebevraždu vyloučila a nevěřili v ní ani jeho nejbližší kolegové. Jan Tříska byl totiž přes pokročilý věk ve skvělé fyzické i psychické kondici a těšil se na další spolupráci s mladými filmaři. Ve čtvrtek 4. listopadu by oslavil 85. narozeniny.

Původně přemýšlel o dráze tanečníka, ale když ho Karel Höger slyšel recitovat, navrhl mu, ať raději zkusí herectví. Tříska ho poslechl a tak se zrodila jedna z nejvýraznějších hereckých osobností české poválečné éry. Ačkoliv musel začínat znovu a znovu, pokaždé o svém talentu dokázal diváky přesvědčit – v Čechách i v Americe.

Romeo i král Lear

Expert na Shakespeara a překladatel veškerého jeho díla do češtiny Martin Hilský považoval Třísku za velkého shakespearovského herce. „Opsal veliký herecký oblouk od Romea ke králi Learovi. Já jsem viděl obojí a před obojím smekám. Jeho herectví bylo profesionální, ale zároveň osobní, prožité a procítěné,“ řekl o Třískovi krátce po jeho smrti Hilský. Romea ztvárnil v 2. polovině 50. let jako nejmladší člen Národního divadla. A za roli krále Leara na Letních Shakespearovských slavnostech získal v roce 2002 divadelní Cenu Aflréda Radoka. Renesanční dramatik Třískovi učaroval, učil se nazpaměť jeho dlouhé sonety, některé i ve středověké angličtině, které ani přímo v zemi jejího zrodu dnes každý nerozumí.

Kromě divadla Tříska ale také často hrál ve filmu i v televizi, diváci si ho mohou pamatovat například ze Starců na chmelu, z Radúze a Mahuleny nebo z komedie Na samotě u lesa. Nadaboval i několik rošťáckých snímků s Jean-Paul Belmondem. Jeho kariéru ovšem – podobně jako většině umělců jeho generace –zásadně ovlivnil srpen 1968, kdy spolu s Václavem Havlem vysílal z libereckého rozhlasu proti vstupu okupačních vojsk.

Psychopat a alibista?

Kvůli rebelii proti režimu mu začala ubývat práce a Státní bezpečnost doufala, že se jí díky tomu podaří zverbovat ho do svých služeb. V jejich svazcích je Tříska uváděn pod krycím jménem Toman, ten ale až do smrti tvrdil, že se jejím agentem nikdy nestal. StB totiž po několika schůzkách pochopila, že je pro ně neperspektivní. Tajný „fízl“ o něm do hlášení dokonce napsal: „Jan Tříska působí dojmem psychopata, alibisty a navíc jsou na něm patrné známky zbabělosti, nelze s ním proto počítat jako s typem pro verbovku.“ Samotný Tříska si jejich poslední schůzku dobře pamatoval. „Vynadal jsem jim. Prostě jsem je poslal do háje. Hrubý jsem na ně mohl být, to jo. Protože mě srali. Najednou zdvořilosti došly a chtěl jsem je poslat do prdele,“ vzpomínal později.

I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodl ze země, kde byl ještě donedávna hvězdou první velikosti, odejít. Měl už po krk poměrů, kde byl sledován a musel se bát podat ruku svému příteli. Utekl do Ameriky a začal znovu. „Emigrace mě mnohému naučila. Zpočátku jsem prosil Boha, aby učinil můj život snazším. Časem jsem se naučil soustředit spíše na to, abych já byl silnějším. Nakonec jsem v Americe natočil čtyřicet čtyři filmů,“ popsal svůj život za oceánem. Pomocnou ruku mu v té době podali krajané Miloš Forman a Jiří Voskovec a navzdory počáteční jazykové bariéru se nakonec objevil například ve filmu Lid versus Larry Flint nebo Ronin s Robertem de Nirem a Jeanem Reno.

Velký návrat

Po revoluci se na plátna českých kin vrátil v ikonické roli učitele Igora Hnízda ve filmu Obecná škola. Tento snímek, podobně jako film Želary, kde hrál také, získal nominaci na Oscara. O čtvrt století se ke spolupráci s Janem Svěrákem vrátil, tentokrát v  idylickém popisu poválečného dětství Zdeňka Svěráka s názvem Po strništi bos. Věk jakoby se Třísky, který byl velký sportovec a vegetarián, vůbec nedotýkal. Proto v roce 2017, když už mu táhlo na 81. rok, s radostí přikývl Jiřímu Mádlovi, že si zahraje v jeho chystaném snímku Na střeše. Po příletu do Čech si šel na Karlův most pro štěstí pohladit zlatý křížek, jak to měl ve zvyku před každým novým natáčením. Potom se posadil na zděný okraj mostu, opřel se o jednu ze soch a nohama komíhal nad hladinou Vltavy. Jedna kolemjdoucí ho dokonce dvakrát upozornila, že by pro něj bylo asi bezpečnější, kdyby se posadil obráceně, ale on ji ubezpečil, že je vše v pořádku. A pak přišel náhlý pád a s ním i nečekaný konec herecké legendy.

 

Myšlenky Jana Třísky:

  • Když jsem byl na dně, pomohlo mi představit si sebe jako mrtvého. Bez možnosti cokoli už změnit. Pak jsem otevřel oči. Najednou jsem měl moc změnit všechno.
  • Nejvíce zbytečných starostí mi v životě odebralo uvědomění, že nemusím bránit ani vysvětlovat jakékoli své rozhodnutí před druhými. Protože je to můj život.
  • Všechno, co děláš z lásky, děláš dobře.


Nepřehlédněte