Není patrně potřeba dodávat, že většinou se jednalo o majetek židovských rodin. Co už je ale méně známo, je fakt, že osudy tohoto majetku jsou spojené se zámkem Sychrov.
Než se o jeho roli zmíníme, ocitujme z publikace Židovský majetek uložený na zámku Sychrov, vydané Centrem v roce 2017, co se za války s majetkem dělo:
„Souběžně se zahájením deportací protektorátních židů do koncentračních táborů v říjnu 1941 bylo v Židovské náboženské obci z rozkazu nadřízené Ústředny pro židovské vystěhování nově ustaveno jedno z nejdůležitějších a nejrozsáhlejších oddělení – Treuhandstelle. Toto oddělení spravovalo a evidovalo veškerý majetek deportovaných, který po sobě zanechali v opuštěných bytech. Každý předvolaný do transportu byl povinen vyplnit podrobný dotazník o svých majetkových poměrech
s tím, že vše odkazuje ústředně. Na seřadišti před transportem byly tyto dotazníky zevrubně kontrolovány a zároveň vybírány klíče od bytů, které zůstávaly do jejich vyklizení uloženy v Treuhandstelle.
Tam opět probíhala kontrola majetkových přiznání, oddělení vedlo evidenci veškeré dokumentace o jednotlivcích i opuštěných bytech a provádělo také klasifikaci bytového zařízení.
Poté byli do bytu povoláni baliči, kteří mobiliář připravili k převozu do skladů. Prázdný byt pak byl uzavřen a zapečetěn a připraven k případnému dalšímu využití. Všechny informace o jednotlivých bytech včetně soupisu veškerého majetku v nich zanechaného, byly předávány ústředně. Veškerá tato dokumentace obsahovala transportní čísla svých bývalých obyvatel. Takto získaný mobiliář byl podle druhu rozčleněn… a ukládán do specializovaných skladů, jejichž počet postupně vzrostl na téměř šest desítek. Ve skladech se zároveň zabavený majetek opravoval, kompletoval, odstraňovaly se monogramy a ex libris. S povolením a v doprovodu vedoucích úředníků ústředny si mohli říšští občané ve skladech vybrat vše, co potřebovali, a pod cenou to zakoupit…“
Tolik k těmto hanebným krádežím.
Po válce se většina pravých vlastníků nevrátila. Majetek byl spolu s majetkem zkonfiskovaným německému obyvatelstvu na základě Benešových dekretů svezen na několik zámků, mj. Sychrov, Bouzov nebo Kunštát. Sběrna na Sychrově byla otevřena v roce 1947. Majetek byl za komunismu často prodáván (prostřednictvím podniků Klenoty, Artia nebo Tuzex), předán státním institucím k používání do muzeí a galerií, případně použit k vybavení interiérů státních hradů a zámků.
Majetky židovských rodin byly ve spolupráci s Centrem, založeným v roce 2001, identifikovány postupně. Jak v knize poznamenává ředitelka centra Helena Krejčová, identifikace se podařila především díky přístupu „několika generací památkářů, kteří na Sychrově pracovali a pracují“, protože většinou „z jednotlivých předmětů neodstraňovali identifikační znaky.“ Paní Krejčová má na mysli štítky a cedulky s transportním číslem původních vlastníků. Ono smutně proslulé „číslo místo jména člověka“ tak v našem kraji získává další rozměr – bývá většinou jediným vodítkem, jak vyhledat původní vlastníky ukradeného majetku a vrátit tak předmětům paměť a kolektivnímu svědomí pravdu.
Uloupené umění, výstava o židovském majetku konfiskovaném během 2. sv. války a o osudech původních majitelů, potrvá v turnovské synagoze do konce července.
Druhý srpnový týden jí vystřídá výstava Záhadné pouto, expozice o vztazích mezi českým a židovským národem od středověku po současnost. Ta bude pořádána ve spolupráci s Velvyslanectvím Státu Izrael.
Zdroj: Terezie Dubinová
